PKN vol #15

Další vydání strakonické Pecha Kucha Night, tentokrát studentské vydání, o které se postarají studenti strakonického gymnázia z Magazínu Grafoman 🙂
Můžete se tedy těšit na deset inspirativních hostů – absolventů gymnázia – v deseti svižných prezentacích, jak to znáte 😉
Místo: Ostrov 1415
Hosté:
Jan Kára / diplomat
Martin Klecán / historik
Nela Korbelová / výtvarnice a restaurátorka
Adam Palivec / místopředseda EPM CZ
Marcela Miková / středoškolská pedagožka
Štěpán Komrska / Leathery
Pavla Váňová Černochová / galerijní pedagožka
Štěpán Kovář / EDUBBAA
Barbora Kůtová, Julie Šišková / magazín Grafoman

Grafoman je studentský časopis, jenž byl založen na jaře roku 2013 partou nadějných studentů strakonického gymnázia za spolupráce paní učitelky Bendlové. Autory všech článků a ilustrací jsou tedy právě studenti a chod magazínu je taktéž zcela v jejich režii. Mimoto čas od času organizují kulturní akce nebo realizují vlastní projekty. Za zmínku stojí projekt Kulturu nezastavíš, který proběhl na jaře tohoto roku a jehož cílem bylo podpořit místní umělce, podnikatele a restauratéry, kteří se nemohli během pandemie věnovat svojí práci. Důraz je kladen především na mapování aktuálního dění, a to i mimo půdu školy, na pečlivé zacházení s informacemi, tvůrčí psaní, ale také na fungovaní v kolektivu a vzájemnou spolupráci. Činnost magazínu za uplynulý čas Vám již tento pátek představí současná šéfredaktorka Barbora Kůtová a její levá ruka Julie Šišková. http://m-grafoman.cz/manifest


Štěpán Kovář (1984) je představitelem již čtvrté učitelské generace ve svém rodě. Pradědeček byl učitel a reformátor českého školství na přelomu devatenáctého a dvacátého století, dědové z obou stran, babička i otec byli také učitelé.
Původně se zabýval orientalistikou, kulturní antropologií, a především klínovým písmem a starobabylonštinou. Přestože ho vášeň ke klínům a mrtvým jazykům orientu neopustila, stal se nakonec učitelem českého a anglického jazyka napříč všemi stupni vzdělávacího systému. Vášeň ke klínovému písmu a pedagogice spojil a založil jenskou základní školu EDUBBAA v Řepici. https://edubbaa.edupage.org/

Absolventka strakonického gymnázia z roku 2000. Poté se postupně stala zámeckou průvodkyní, muzejní a galerijní pedagožkou, herečkou a performerkou alternativního divadla, kulturní manažerkou, památkářkou a občanskou aktivistkou. Pracuje jako vedoucí Podbrdského muzea v Rožmitále pod Třemšínem. V uplynulých pěti letech zachránila ve volných chvílích za pomoci své rodiny jedinečnou kulturní památku Vilu Fialu v Blatné.


Štěpán Komrska aktuálně pracuje jako psycholog. Je absolventem Univerzity Palackého v Olomouci, kde pokračuje ve výzkumné činnosti na Katedře psychologie v doktorském studijním programu. Vedle těchto odborných aktivit je ale také muzikant a v neposlední řadě spoluzakladatel značky Leathery, která vznikla za účelem vytvářet originální kožené módní doplňky. Všechny tyto aktivity určitým způsobem souvisí se strakonickým gymnáziem, kde s řadou těchto činností začínal.


Od dětství se věnovala zpěvu v dětském sboru (kde zjistila, že v kolektivu je síla), hře na klavír, výtvarnému oboru, později přibyl tanec, pak aerobic, a to tak, že vždy jedna z činností nabyla vrchu a ostatní byly trochu upozaděny. Pokud v daném oboru soutěží, pak vyznává heslo: Nemusím být první, hlavně nebýt poslední.
Absolvovala učitelský obor na matematicko-fyzikální fakultě v Praze, protože tam přijímali bez zkoušek a protože se jí líbily vánoční besídky na katedře teoretické fyziky (její rodina totiž sestává z hudebníků a fyziků). Po krátké praxi v Praze jí osud zavál do Strakonic, kde její manžel dostal práci v nemocnici. Původní plán byl na rok. Už je tu 24 let.
Její nejvýraznější strakonická stopa jsou pěvecké sbory, které zde vede, ačkoliv sbormistrovství nikdy nestudovala. V chronologickém pořadí vzniku to jsou: Pěvecký sbor Gymnázia Strakonice , Dětský pěvecký sbor Fere Angeli , přípravný sbor ZUŠ Strakonice a nejmladší je věkově nejstarší smíšený sbor Hlasoň.
S kamarádkami založily Štrikovací okrasný spolek, jehož cílem je obveselovat Strakonice hřejivými štrikovanými ozdobami na nečekaných místech.
S manželem a dvěma dětmi žije v srdci Strakonic, ve volném čase běhá, čte, štrikuje, hledá nové výzvy a má ráda, když se lidé společně věnují povznášejícím činnostem.

 


Adam Palivec se narodil v roce 2001 v Písku, většinu svého života však trávil ve Strakonicích. Po absolvování osmiletého gymnázia studuje Vysokou školu ekonomickou v Praze. V současné době působí jako Místopředseda pro projekty v EPM v ČR, zde řídí přípravu konferencí probíhajících v angličtině, kde mohou středoškoláci z celé ČR vymýšlet řešení na různé aktuální problémy. Největším dosavadním úspěchem je pro něj získání Ceny Karla Velikého pro mladé Evropany, což je cena, která se uděluje projektům napomáhajícím rozvoji společného smyslu pro evropskou identitu a integraci. Příležitostně se věnuje také neziskové práci na lokální úrovni, a to prostřednictvím neziskovky EPICentrum, kterou založili absolventi strakonického gymnázia. V minulosti EPICentrum pořádalo ve Strakonicích oslavy 17. listopadu nebo různé předvolební debaty.


Výtvarnice a restaurátorka Nela Korbelová (roz. Vadlejchová) je rodačka ze Strakonic, na strakonickém gymnáziu maturovala v roce 2006. Po vystudování oboru Chemie konzervování-restaurování na Masarykově univerzitě v Brně pracovala pět let jako konzervátorka sbírkových předmětů v Muzeu středního Pootaví ve Strakonicích. Další dva roky působila jako konzervátorka ve Státním okresním archivu ve Strakonicích. Nyní se věnuje vlastnímu podnikání v různých řemeslných a výtvarných disciplínách. Neumí a nechce si vybrat jednu oblast tvorby, proto pracuje zároveň na replikách historických oděvů, na výrobě figurín, na restaurování starožitností, na knižních ilustracích nebo na malbě rodokmenů. www.nelakorbelova.cz


Martin Klecán je bývalým studentem strakonického gymnázia (maturoval 2014) a absolventem oboru Kulturální studia na FF Jihočeské univerzity v ČB. V současnosti působí jako historik Muzea středního Pootaví ve Strakonicích a podílí se na tvorbě nových expozic. Jeho velkým koníčkem je umění, pasivně i aktivně – v poslední době se hodně zajímá o slam poetry a poezii obecně.


Narozen v roce 1953 ve Strakonicích, vyrůstal v Blatné. Po maturitě na strakonickém gymnáziu studoval na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze ekonomickou a sociální geografii (1972 – 1977). Geografii se věnoval i v následujících letech jako doktorant na stejné fakultě a posléze jako pracovník Geografického ústavu ČSAV (1982 – 1992). Počátkem 90. let minulého století zároveň působil po boku Josefa Vavrouška na Federálním výboru pro životní prostředí a byl mimo jiné členem československé delegace na “Summitu Země” (Konference OSN o životním prostředí a rozvoji, Rio de Janeiro 1992).

V roce 1994 nastoupil na Ministerstvo zahraničních věcí ČR, kde se věnoval především OSN a dalším mezinárodním organizacím. V letech 1999 – 2003 byl vyslán do New Yorku jako zástupce stálého představitele ČR při OSN; zde se stal mimo jiné členem Komise OSN pro udržitelný rozvoj a přípravného výboru Světového summitu udržitelného rozvoje v Johannesburgu (2002). V dalších letech střídal pozice na ministerstvu zahraničí (ředitel odboru OSN v letech 2004 – 2007, ředitel odboru EU v letech 2011 – 2015) a diplomatické funkce na zastupitelských úřadech (velvyslanec ČR ve Švédsku v letech 2007 – 2011; velvyslanec a stálý představitel ČR při OSN v Ženevě v letech 2015 – 2019).

Působení na ministerstvu ukončil v létě 2020, jako důchodce žije střídavě v Praze a Blatné, programově spolupracuje například s Forem 2000, příležitostně se zapojuje do výuky geografie na přírodovědecké fakultě UK, angažuje se v několika nevládních organizacích a pravidelně přispívá do Blatnských listů. K jeho hlavním zálibám patří historie, regionalistika a cyklistika.


Kateřina Mocňáková pochází z Horažďovic. Po studiu na strakonickém gymnáziu žije v Praze. V současnosti studuje Institut tvůrčí fotografie. Ve fotografii se zabývá tzv. Lidskou krajinou.
Nejedná se o environmentální pohled, ale spíše existenciální, jakým způsobem člověk projevuje svůj vztah k prostoru, v kterém žije.