PKN vol #6

Opět 21.září 2018 / poslední letošní Pecha kucha night Strakonice.

událost na facebook

Deset svižných prezentací zajímavých a inspirativních osobností opět ve Strakonicích.

Hudební after party s kapelou DebbiLove (cca od 23h)

Vstupné 100Kč

Do areálu bude možné vstoupit od 19:30 a počet míst je omezen.

 

 
Vstupné 100Kč
 
Do areálu bude možné vstoupit od 19:30.
 
Rezervace vstupenek na pechakucha.strakonice@gmail.com nebo na fb do zprávy.
 
Děkujeme Městu Strakonice za podporu a poskytnutí prostor.

 

Josef Šetele, 1979, multioborový designér

Narodil se a vyrůstal ve Strakonicích, kde krátce po revoluci začal tvořit tehdy v ČR nově se objevující street art fenomén – graffiti. To ho po několika letech nasměrovalo ke kariéře grafického designéra, kde zúročil všechny zkušenosti z tvorby tohoto kontroverzního umění.
Po letech strávených v Praze, kde se naplno věnoval grafice a new media designu u renomovaných designových agentur, zakotvil v plzeňské centrále značky snowboardového oblečení Horsefeathers. Po nějaké době se stal hlavním designérem a production managerem, kombinujícím grafiku s designem oblečení. Kromě toho se v současné době věnuje tvorbě brand identity a tiskovému designu.

www.josefsetele.com


Roman Šedina je designér a současný matador české keramické scény. V roce 2008 založil značku porcelánu LIMITED zaměřenou na tablevare v limitovaných sérií. Nyní sklízí úspěchy za originální výrobní proces stříkaných váz KA_

romansedina.com


Jindřich Štreit (* 5. září 1946 Vsetín) je český dokumentární fotograf a pedagog. Zaměřuje se na dokumentování života na venkově a obyvatele českých vesnic. Ženatý je od roku 1971, manželka Agnes, dcera Monika. Jeho hlavním tématem je vesnice, ale v posledním období se věnoval těžké práci v továrnách (knihy Lidé třineckých železáren, Vítkovice, Ocelový svět) a mnoha sociálním tématům o drogově závislých, handicapovaných, nevidomých, starých lidech, cizincích, kuřácích, lidech bez domova). Hodně se také věnuje sakrálním tématům (cykly Brána naděje nebo Prozřetelnost boží).


„Umění fotografie se podobá hraní na 
housle. Musíte denně cvičit, abyste dosáhli virtuozity, a pokud svůj nástroj odložíte a vracíte se k němu jen někdy, ztrácí se jiskra. Je to jako trénink vrcholového sportovce.“

 

www.jindrichstreit.cz


Jmenuji se Adam Vondřička. Nedávno mi bylo 22 let. Již deset let se ve volném čase věnuji Breakinu, působení v hip hopové kultuře, organizaci „undergroundové scény“, cestování za kulturním poznáním a předávání svých zkušeností a nasbíraných informací mladším. Rád si hraji se slovy, zapisuji si po papírech, telefonech a počítačích tisíce pocitů a myšlenek, zatímco běžím obloukem přes svět přímo domů. Rád celou tu cestu a proces fotím, natáčím a vždy se při svém putování řídím citem, srdcem, zkušenostmi a tím, co jsem se naučil z konverzací. Poté ty další plány a kroky filtruji rozumem a získaným nadhledem a snažím se to sunout dál i hloub.

Na Pecha Kucha Night bych rád podal krátkou výpověď o tom, jak obrovský svět mi obyčejná přihláška na kroužek „Breakinu“ otevřela a jaké hodnoty mi tenhle životní styl hip hopu ukázal. O tom, jak nás vzal na místa, která jsme si jako mladší „zelenáči“ uměli představit jen z půlky. O tom, jak nás zvedl z postele, jak nás odnaučil lenosti, naučil disciplíně i nelpění a o tom jak nám ukázal vidět bohatství tam, kde ho již dnes spousta lidí nevidí.. A také představím činnost naší taneční a kreativní skupiny Somebody Else SEKRU a námi organizovaný hip hopový festival South Rocks, který proběhne 19.-21. října ve Strakonicích.


Kateřina Šedá (*1977) je česká výtvarnice, jejíž práce má blízko k sociální architektuře. Žije v Brně – Líšni. Je autorkou řady veřejných realizací v České republice i v zahraničí. Je v pořadí druhým českým umělcem, který měl sólovou výstavu v Tate Modern v Londýně (2011), držitelkou několika prestižních ocenění.

Vystudovala střední průmyslovou školu v Hodoníně a Střední školu uměleckých řemesel v Brně. V letech 1999–2005 absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Grafika II u profesora Vladimíra Kokolii. V roce 2005 získala Cenu Jindřicha Chalupeckého za projekt Je to jedno. Kateřina Šedá se zaměřuje na sociálně laděné happeningy a experimenty mající za cíl vyvést zúčastněné ze zažitých stereotypů nebo ze sociální izolace. Pomocí jejich vlastní (vyprovokované) aktivity a díky novému využití všedních prostředků se pokouší probudit trvalou změnu v jejich chování.

V roce 2011 poskytla Kateřině Šedé prostor pro samostatnou výstavu londýnská galerie Tate Modern. Za publikaci Brnox získala v roce 2017 cenu Magnesia Litera. V září stejného roku i cenu Architekt roku 2017 udělovanou za „inovativní přístup k architektuře v Česku a její popularizaci“. Je také vítězkou otevřené soutěže na návrh projektu pro Česko-Slovenský výstavní pavilon, bude tedy autorkou projektu na 16. mezinárodním bienále architektury v Benátkách 2018.

www.katerinaseda.cz


Šestadvacetiletý Tadeáš Šíma z Prachatic se vydal na sólovou expedici přes Afriku a přejel celý kontinent od severu až na jih. Před dvěma lety vyjel na kole z Prachatic s cílem došlapat do Kapského Města v Jihoafrické republice. Ovšem jeho cesta skončila už v Maroku, kde ho parta zlodějů připravila o kolo. Vloni však vyrazil znovu, tentokrát z marockého města Tangier a do Kapského Města tentokrát dorazil. Během sedmi měsíců ujel na kole necelých 13 000 kilometrů a navštívil 15 států černého kontinentu.


David Sládek (*1976 Strakonice)

Fotograf a novinář, strakonický rodák a patriot, absolvent místního Gymnázia a posléze Západočeské univerzity v Plzni. Několik let působil jako zpravodaj ČTK pro jižní Čechy, poté krátce jako mluvčí společnosti Kenvelo. Posledních více než 12 let žije ve Velké Británii, kde při zaměstnání buduje fotografické portfólio s několika tématy, v jejichž centru jsou vždy člověk, komunita, emoce, život. V současné době studuje Institut tvůrčí fotografie v Opavě.

V uplynulých třech letech se Sládek věnoval tématu genocidy v Nezávislém státě Chorvatsko a vloni vydal knihu Unspoken Genocide (Nevyslovovaná Genocida) postavenou na fotografiích a rozhovorech s dvaceti přeživšími krvavé genocidy, jež měla za cíl vymýtit Srby, Židy a Romy na území tehdejšího katolicko-fašistického chorvatského státu. Výstavu se stejnojmenným názvem přivezl vloni také do Strakonic.

Dalším dlouhodobým tématem jsou demonstrace v britské metropoli Londýně. Dva roky se pravidelně zúčastňuje velkých i malých protestů a sleduje dění v davech. Nesoustředí se přitom na přední řady aktivistů nebo na texty na plakátech, ale hledá mikrosvěty, které si lidé a především děti v zástupech vytvářejí. Fascinuje ho nejen obrovská pestrost lidí a témat, ale také kultura těchto akcí, která je daná vyspělostí britské demokracie. Fotografie z demonstrací se chystá vydat ve své další knize On The Culture of Protest (O kultuře protestu). Právě z této série je výběr pro zářijovou PechaKuchaNight ve Strakonicích.


David Šmitmajer (nar. ve Strakonicích) vystudoval reklamní fotografii na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a obor audiovizuální studia na pražské FAMU. Věnuje se výrobě a duplikaci audiokazet a restaurování magnetických zvukových záznamů (viz headlessduplicatedtapes.cz). Působí v hudebních projektech Lovci lebek a Inocenc, dále je spoluautorem experimentálních filmových představení Labutí dezert, Lov na Boghora a Taran. V letech 2008-2014 bylo možné zahlédnout v některých českých galeriích jeho audiovisuální díla, např: | | | | | | | | | | | | | | | | | |, Fasciculus Fasciatum, Je mi to jedno, EEMP, Flagellum dei, Jedno z mých prvních děl, Holubi, Ascarid, atd… Žije a tvoří v Praze.

smitmajer.cz


Rád cestuji do méně známých destinací. Poznávat lidi, kulturu, přírodu. Zajímají mě primitivní národy, neprošlapané cesty, nevšední zážitky, jízda na motorce, potápění. Dříve jsem více jezdil jen s batohem, na divoko. Dnes jezdím více na terénní motorce tam, kam se obvykle moc nejezdí. Ale pořád si rád vyrazím jen s krosnou.

www.xtrem-bikes.cz