Archive: Archiv autora: wadlejch@seznam.cz

Malování a tvůrčí práci se věnuji už od mala a jako strakonický rodák jsme chodil do místní ZUŠ, kde jsem začal rozvíjet své umělecké schopnosti, poté jsem absolvoval výtvarnou školu v Písku, k umění a tvorbě jsem měl vždy blízko, a tak jsem se i ve svém profesním životě nejdříve točil okolo grafiky a propagace a pak zavítal do strakonického muzea, kde jsem vytvářel výstavy. Celou dobu jsem mezitím věnovat kresbě a malbě, na které jsem později navázal s technikou airbrush a tetováním. V současnosti provozuji ve Strakonicích tetovací studio.

Rádoby profesionální dramaturg, režisér a více než občasný herec amatérské Loutkové scény Radost Strakonice. Jeden ze dvou zakládajících členů experimentální divadelní skupiny Přespolní. Promluví o amatérském loutkovém a alternativním divadle, nejen lokálním.

Kateřina je umělkyně, performerka a spolu s Darinou Alster vedoucí Ateliéru nová média II na AVU. Ve svých performancích otevírá témata feminismu, tělesnosti, sexuality, mateřství, mezilidských vztahů a citů. V roce 2020 vydala knihu Milk and Honey zabývající se zkušenostmi matek umělkyň. V roce 2018 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého pro umělce do 35 let. Spolu s Darinou Alster založila podpůrnou skupinu (nejen) pro matky umělkyně Mothers Artlovers.

Paulina je česká sochařka, scénografka a konceptuální výtvarnice. Vystudovala AVU v ateliéru Karla Nepraše a posléze u Milana Knížáka. Od roku 2010 do roku 2020 byla kurátorkou výstav ve Společenském centru UFFO v Trutnově. V současné době pracuje pro Alšovu jihočeskou galerii jako vedoucí marketingově produkčního oddělení a public relations. Ve spolupráci s Petrem Seifertem a firmou G1 Glass Art Studio začala vytvářet rozměrné reliéfní portréty z taveného skla. Od roku 2009 spolupracuje s filmovým architektem Ondřejem Nekvasilem a pro film už vytvořila kolem 20 realizací. Volný čas tráví také jízdou na koni a příležitostnou sportovní střelbou, které se profesně věnuje její manžel Petr Zvolánek. Momentálně můžete vidět její výstavu „PAR FORCE“ v Bechyni.

www.paulinaskavova.cz

Dva zahradní architekti objevili místo, kde se mohou naplno realizovat a odkrývat stopy práce našich předků. V roce 2018 koupili památkově chráněnou usedlost v jižních Čechách v obci Modlešovice. Od té doby jsou na dobrodružné cestě objevovaní zapomenutých postupů a dovedností. Dobrovolně se zavázali dotáhnout celkovou obnovu a znovuoživit v plné kráse mimořádné místo, které po desítky let opuštěně chátralo a pustlo.

Členka týmu festivalu Mighty Sounds od roku 2009. Festivalu se ale účastnila jako účinkující od prvního ročníku v roce 2005. Pracuje na pozici PR manažerka, ale stejně jako všichni ostatní v týmu občas dělá i něco úplně jiného, když je to potřeba. Kromě festivalu Mighty Sounds pomáhá pořádat vědecké konference a propojuje vědce v oblasti mediálních a komunikačních studií při práci pro evropskou vědeckou asociaci. Zpívá v kapele Nano. Festival Mighty Sounds je nejen pro ni srdeční záležitost.

Jiří Hálek, ortodontista ze Strakonic. V roce 2006 při studiu na lékařské fakultě v Brně začal vymýšlet jak zlepšit fyzickou kondici zcela zničenou neustálým vysedáváním u knížek. Po vyzkoušení mnoha individuálních i kolektivních sportů se nakonec odpověď ukázala úplnou náhodou v roce 2010, kdy v soutěži na dnes již neexistujícím webu vyhrál první opravdové běžecké boty. Od té doby se běh stal každodenní součástí života a od bezcílného pobíhání v české přírodě se jasným cílem stalo absolvování nejtěžších a nejzajímavějších ultramaratonů, které se ve světě dají běžet. Specializuje se na běhy delší než 100 mil a vůbec nejoblíbenější disciplínou jsou 200 mílové běžecké závody.

Emanuel Hoda (2. 11. 1943, Sušice) bydlí ve Strakonicích. Absolvoval střední průmyslovou školu v Písku, je ženatý, má dvě děti a čtyři vnoučata. Dlouhá léta pracoval jako konstruktér a technologický projektant motocyklové výroby ČZ Strakonice. Baví ho turistika a značení turistických cest, psaní říkanek, sbírání pohlednic z výletů, výroba hraček a psaní pohádek pro vnoučata. Jeho hobby je ale mimo jiné i stavba modelů do skleněných lahví. Do dnešního dne vyrobil a vestavěl do lahví 1130 modelů. Je veden v knize českých rekordů a podle vyjádření odborníků je však v tomto oboru evropským a světovým rekordmanem… Každý model je unikát. Vystavoval v desítkách výstavních síní, jeho loď v lahvi „doplula“ až do Šanghaje na světovou výstavu EXPO… Do budoucna si přeje hlavně zdraví a možnost pokračovat ve své práci, aby se ještě ve zdraví dožil výstavy modelů v lahvích ve Strakonicích.

Kravál123456 je básník, slamer, produkční autorských čtení a organizátor festivalu SAMÝ KECY. Má za sebou stovky autorských performancí. Vyšly mu tři sbírky básní – poslední s názvem Řez rybou (Perplex; 2021). Publikuje také v tuzemských literárních časopisech a jeho divadelní hru V Kadani je krásně uvádělo Divadelní studio D3. Je členem tvůrčí skupiny bizarního a béčkového scénického čtení Hellbogen a občas hraje na různých místech na kytaru. Je šéfredaktorem satirické stránky Mrtvý kraj o Karlovarském kraji, kde také žije a věnuje se pedagogice v oblasti médií a kreativity.

Adam Scheinherr (1987) je český politik, strojní inženýr, manažer a fyzik, od roku 2018 zastupitel hlavního města Prahy a náměstek primátora pro oblast dopravy, nestraník za Praha sobě. Pochází z Bezdědovic u Blatné. Vystudoval strakonické gymnázium, poté strojní inženýrství a fyziku. Pracoval v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži na pozici projektový manažer divize Radioaktivní odpady a vyzařování. V roce 2015 založil iniciativu „Libeňský most nebourat, nerozšiřovat“, která představila kroky k jeho rekonstrukci. Jako pražský náměstek pro dopravu tuto rekonstrukci prosadil.

Eliška Walsh (rozená Ptáčková, což si hudebně mnozí pamatují trochu více) je zpěvačka doprovázející se na kytaru. Hudební žánr by se dal popsat jako folk / acoustic. Vydala dvě alba – v roce 2006 vyšlo album s převzatými skladbami About Beautiful Acoustic Sound a v roce 2012 pak album s autorskými skladbami Svým způsobem, které produkoval Američan Steve Walsh. Steve si nakonec Elišku i vzal za ženu a společně se s dětmi přestěhovali do Blatné. V letech 2007 až 2009 byla Eliška vánočním hostem Čechomoru, v roce 2011 předskakovala Pavlu Bobkovi v Blatné a v letech 2012 a 2013 několikrát předskakovala Tomášovi Klusovi na turné Ani si nesedejte.

Haně Novotné je 33 let, vystudovala mezinárodní obchod na VŠE a zároveň učitelství odborných ekonomických předmětů. Pracuje jako manažer prodeje v menší české firmě v oboru elektro. Je jednatelkou TJ Sokol Blatná a mezinárodní rozhodčí mažoretkového sportu pod asociací IFMS – International Federation Majorettes Sport. Je vedoucí mažoretek PREZIOSO, které v příštím roce oslaví 20 let od svého vzniku. V PREZIOSU je úplně od začátku – nejdříve jako mažoretka, později jako trenérka a vedoucí). PREZIOSO má na svém kontě mnoho titulů, včetně Mistr ČR, Evropy i světa. Blatenské mažoretky si vydobyly významný post mezi evropskými soubory a staly se ikonou mažoretkového sportu. V roce 2021 zvítězila jako první žena v respektované soutěži Díky, trenére.

„Narodil jsem se roku 1990 ve Strakonicích. Poprvé jsem se s rybařením setkal již ve čtyřech letech, a to s mým bratrem. V roce 1999 jsem se stal členem místní blatenské rybářské organizace. V sedmnácti jsem začal za rybařením cestovat. Nejprve po Evropě a o pár let později po celém světě. Mé rybářské nadšení mi zavedlo do patnácti různých zemí světa, např. Kanada, JAR, Nový Zéland, Cookovy ostrovy ad. 

K závodění jsem se dostal v roce 2017. Už po roce jsem se dostal do české reprezentace a stal jsem se mistrem světa v jednotlivcích (dvoučlenný tým) a druhé místo za stát v Anglii. Následný rok jsme obhajovali vítězství v JAR. Obsadili jsme druhé místo za jednotlivce a první místo za stát. Letos jsme obsadili druhé místo na World Predator Classic.“

Jitka Štěrbová se narodila v Českých Budějovicích. Rostliny jí přitahovaly od mala. Už ve školce (k nelibosti vychovatelek) experimentovala s přesazováním sedmikrásek do pískoviště. Navštěvování přírodovědného kroužku Jarmily Ichové dál podporovalo Jitky zvídavost. Spolu s kamarádkou uspěly se středoškolskou odbornou prací (SOČ) na téma kvalita vody a vegetace podél toku Vráteckého potoka.

Studium systematická biologie a ekologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity zakončila obhájením diplomové práce o vegetaci mokřadních luk a rašelinišť Vojenského výcvikového prostoru Boletice pod vedením Michala Hájka.

Po škole a ročním cestování se vrátila do Českých Budějovic, kde nastoupila na Regionální pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny České Republiky (AOPK). Po pětileté pauze v podobě rodičovské dovolené se v roce 2015 vrátila a v roce 2018 ji byla přidělena správa Národní přírodní památky Kocelovické pastviny. Je členkou České botanické společnosti.

Narozen v roce 1956. Dětství prožil v Blatné, kde navštěvoval základní školu. Střední průmyslovou školu strojnickou absolvoval ve Strakonicích. Následně vystudoval Vysokou školu strojní a elektrotechnickou v Plzni, obor kybernetika.

Po studiích pracoval v Závodu jaderného strojírenství Škoda Plzeň jako IT specialista a od roku 2005 byl projektovým manažerem na Správě informačních technologií města Plzně. Kybernetika, elektronika, robotika, fotografování a umění se staly jeho koníčky, kterým se věnuje od mládí dodnes. Realizuje svoji dlouholetou myšlenku na propojení svých koníčků do jednoho celku s cílem naučit roboty výtvarnému umění od starých mistrů po současné. Rád se setkává s lidmi, kteří realizují své myšlenky a nápady. Zúčastňuje se festivalů a výstav např. v rámci celosvětových veletrhů vynálezců a inovátorů Maker Faire.

K městu Blatná má dodnes velice blízký vztah, má zde řadu přátel a vzpomínek zejména na svého dědečka architekta a stavitele Jana Komance, který v Blatné a okolí postavil v letech 1918 – 1948 přes 90 významných staveb a domů (sokolovnu, vilu Jana Böhma, Základní školu TGM…). O životě, díle a příbězích svého dědečka v současnosti píše Josef Poklop knihu.

Kuchař s blatenskými kořeny Pavel Drdel (1976) provozuje ve Strakonicích vyhlášenou restauraci Sůl a řepa. Restaurace získala v loňském roce prestižní gastronomické ocenění Zlatý lev a tím se zařadila mezi sto nejlepších restaurací v České republice. V Soli a řepě si zakládají na tom, že nakupují u lokálních farmářů a všechny suroviny se snaží zpracovat beze zbytku. Pavel své kuchařské zkušenosti sbíral nejenom v Čechách, ale i v Německu a Itálii. Zapojí se rád do všeho, co mu připadá smysluplné: realizuje kurzy vaření v dětských domovech, je ambasadorem dobročiné sbírky Postni se, která pomáhá se vzděláváním dětí v Libanonu, podporuje i projekt Andělský strom na pomoc dětem uvězněných rodičů. Kromě toho, že bude vydávat svoji první kuchařku, ho občas můžete vidět i na televizních obrazovkách nebo s fotoaparátem v ruce.

Bratři, jednovaječná dvojčata, která všichni místní i přespolní znají díky kapele Anča band. Svými písničkami a legendárními koncerty obšťastňují svoji početnou fanouškovskou základnu už více než 30 let. Oba se odjakživa motali kolem hudby. V 80. letech založili folkovou kapelu CERES a metalpunkový CEREST. Před „Ančou“, ale i s ní současně, působili ještě v těchto kapelách: Lidová metelice pana Lískovce, Funkce šroubu (Strakapoud), FAUST, Dolly Poster (Datel).  O vzniku oblíbené „Anči“ se na jejich webových stránkách píše: „Za blíže neurčitých okolností vznikla někdy kolem roku 1990 v Blatné skupina Anča band. Nikdo přesně neví, jak a kdy k tomu vlastně došlo, lze ale s jistotou tvrdit, že soubor si získal slušné renomé po blatenských lokálech nižší cenové kategorie, aniž by kdokoli z muzikantů tušil, že založili kapelu. Postavení tváří v tvář holé realitě nečekaného úspěchu, spontánně označili hudebníci, jednomyslně s publikem, svoji formaci za Anča band. To podle nejpopulárnější figurky – tehdejší zpěvačky a harmonikářky.“ 

Bratři Říhové strávili učňovská léta v Praze, kde se vyučili strojními mechaniky v leteckém průmyslu. Jejich profesní dráhy se však ubíraly jinudy. Datel začal v 90. letech provozovat hospodu U Datla a v Sokolovně. V roce 2010 otevřel restauraci Podatelna (nyní zavřená). Strakapoud se živí ve stavebnictví (zednické práce všeho druhu). Oba pořádají koncerty. Datel spíše ty klubové, Strakapoud venkovní (20 let organizoval Blatenský fest).

Za Vaněk.Studio stojí designéři Jakub Vaněk, Barbora Vaněk Micajová a programátor Tomáš Frantík. Vytvářejí vizuální identity a webové prezentace. Jejich přístup k designu je propojení krásného a funkčního — tedy kvalitní design, který se opírá o data. Mezi práce od Vaněk.Studio patří loga pro kulturní centrum Plantáž v Blatné, Praha 3, kavárna DOK v Liberci, obchodní škola Kollárovka, showroom svítidel Šajn, web pro Universal music a další.

V Blatné zvítězili v soutěži, kterou pořádala odborná organizace CZECHDESIGN. Autoři se inspirovali zdejší tradicí pěstování růží a vytvořili nápaditý a pozitivní styl, který se nakonec stane zároveň i vizuální identitou města Blatná.

Zdeněk Sedlák se narodil v Mariánských lázních 5. 5. v 5 hodin a 5 minut. I přes bujaré mládí se v Českých Budějovicích vyučil kuchařem. Své vzdělání naplno uplatnil jako voják v Litoměřicích, kde připravoval jídlo i pro 3000 vojáků. Kuchařinu na dobro opustil v roce 1996, kdy v Blatné založil rodinu a začal pracovat na čerpací stanici. Již od útlého mládí ho zajímala historie a umění. Jeho vášeň vyústila v založení e-shopu s filatelií a posléze v roce 2010 k otevření prvního obchodu se starožitnostmi.

V současné době se dál živí jako starožitník. Vlastní firmu Aukční dům Blatná s.r.o., komplex obchodů se starožitnostmi a je nájemcem hradu v Buzicích, který jeho rukou postupně ožívá.

Grafoman je studentský časopis, jenž byl založen na jaře roku 2013 partou nadějných studentů strakonického gymnázia za spolupráce paní učitelky Bendlové. Autory všech článků a ilustrací jsou tedy právě studenti a chod magazínu je taktéž zcela v jejich režii. Mimoto čas od času organizují kulturní akce nebo realizují vlastní projekty. Za zmínku stojí projekt Kulturu nezastavíš, který proběhl na jaře tohoto roku a jehož cílem bylo podpořit místní umělce, podnikatele a restauratéry, kteří se nemohli během pandemie věnovat svojí práci. Důraz je kladen především na mapování aktuálního dění, a to i mimo půdu školy, na pečlivé zacházení s informacemi, tvůrčí psaní, ale také na fungovaní v kolektivu a vzájemnou spolupráci. Činnost magazínu za uplynulý čas Vám již tento pátek představí současná šéfredaktorka Barbora Kůtová a její levá ruka Julie Šišková. http://m-grafoman.cz/manifest

Absolventka strakonického gymnázia z roku 2000. Poté se postupně stala zámeckou průvodkyní, muzejní a galerijní pedagožkou, herečkou a performerkou alternativního divadla, kulturní manažerkou, památkářkou a občanskou aktivistkou. Pracuje jako vedoucí Podbrdského muzea v Rožmitále pod Třemšínem. V uplynulých pěti letech zachránila ve volných chvílích za pomoci své rodiny jedinečnou kulturní památku Vilu Fialu v Blatné.

Štěpán Komrska aktuálně pracuje jako psycholog. Je absolventem Univerzity Palackého v Olomouci, kde pokračuje ve výzkumné činnosti na Katedře psychologie v doktorském studijním programu. Vedle těchto odborných aktivit je ale také muzikant a v neposlední řadě spoluzakladatel značky Leathery, která vznikla za účelem vytvářet originální kožené módní doplňky. Všechny tyto aktivity určitým způsobem souvisí se strakonickým gymnáziem, kde s řadou těchto činností začínal.

Martin Klecán je bývalým studentem strakonického gymnázia (maturoval 2014) a absolventem oboru Kulturální studia na FF Jihočeské univerzity v ČB. V současnosti působí jako historik Muzea středního Pootaví ve Strakonicích a podílí se na tvorbě nových expozic. Jeho velkým koníčkem je umění, pasivně i aktivně – v poslední době se hodně zajímá o slam poetry a poezii obecně.

Adam Palivec se narodil v roce 2001 v Písku, většinu svého života však trávil ve Strakonicích. Po absolvování osmiletého gymnázia studuje Vysokou školu ekonomickou v Praze. V současné době působí jako Místopředseda pro projekty v EPM v ČR, zde řídí přípravu konferencí probíhajících v angličtině, kde mohou středoškoláci z celé ČR vymýšlet řešení na různé aktuální problémy. Největším dosavadním úspěchem je pro něj získání Ceny Karla Velikého pro mladé Evropany, což je cena, která se uděluje projektům napomáhajícím rozvoji společného smyslu pro evropskou identitu a integraci. Příležitostně se věnuje také neziskové práci na lokální úrovni, a to prostřednictvím neziskovky EPICentrum, kterou založili absolventi strakonického gymnázia. V minulosti EPICentrum pořádalo ve Strakonicích oslavy 17. listopadu nebo různé předvolební debaty.

Výtvarnice a restaurátorka Nela Korbelová (roz. Vadlejchová) je rodačka ze Strakonic, na strakonickém gymnáziu maturovala v roce 2006. Po vystudování oboru Chemie konzervování-restaurování na Masarykově univerzitě v Brně pracovala pět let jako konzervátorka sbírkových předmětů v Muzeu středního Pootaví ve Strakonicích. Další dva roky působila jako konzervátorka ve Státním okresním archivu ve Strakonicích. Nyní se věnuje vlastnímu podnikání v různých řemeslných a výtvarných disciplínách. Neumí a nechce si vybrat jednu oblast tvorby, proto pracuje zároveň na replikách historických oděvů, na výrobě figurín, na restaurování starožitností, na knižních ilustracích nebo na malbě rodokmenů. www.nelakorbelova.cz

Narozen v roce 1953 ve Strakonicích, vyrůstal v Blatné. Po maturitě na strakonickém gymnáziu studoval na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze ekonomickou a sociální geografii (1972 – 1977). Geografii se věnoval i v následujících letech jako doktorant na stejné fakultě a posléze jako pracovník Geografického ústavu ČSAV (1982 – 1992). Počátkem 90. let minulého století zároveň působil po boku Josefa Vavrouška na Federálním výboru pro životní prostředí a byl mimo jiné členem československé delegace na “Summitu Země” (Konference OSN o životním prostředí a rozvoji, Rio de Janeiro 1992).

V roce 1994 nastoupil na Ministerstvo zahraničních věcí ČR, kde se věnoval především OSN a dalším mezinárodním organizacím. V letech 1999 – 2003 byl vyslán do New Yorku jako zástupce stálého představitele ČR při OSN; zde se stal mimo jiné členem Komise OSN pro udržitelný rozvoj a přípravného výboru Světového summitu udržitelného rozvoje v Johannesburgu (2002). V dalších letech střídal pozice na ministerstvu zahraničí (ředitel odboru OSN v letech 2004 – 2007, ředitel odboru EU v letech 2011 – 2015) a diplomatické funkce na zastupitelských úřadech (velvyslanec ČR ve Švédsku v letech 2007 – 2011; velvyslanec a stálý představitel ČR při OSN v Ženevě v letech 2015 – 2019).

Působení na ministerstvu ukončil v létě 2020, jako důchodce žije střídavě v Praze a Blatné, programově spolupracuje například s Forem 2000, příležitostně se zapojuje do výuky geografie na přírodovědecké fakultě UK, angažuje se v několika nevládních organizacích a pravidelně přispívá do Blatnských listů. K jeho hlavním zálibám patří historie, regionalistika a cyklistika.