PKN vol #4

Čtvrté vydání strakonické Pecha Kucha Night.

Jan Adamus a Ondřej Bělica jsou kreativní dvojka od roku 2011.

Pracují na poli architektury, designu, sochařství, scénografie, audiovizuální tvorby a virtuálním reality. Na účtě mají několik vyhraných soutěží a realizací. Každý se věnuje opačné stránce – Jeden pracuje v digitálním prostoru a druhý ve fyzickém. Jejich společná tvorba je průnikem těchto postojů a tvoří Gimonfu.

Gimonfu

 

pecha kucha strakonice

MARTIN GREGORA (1965 Strakonice)

Po maturitě na Gymnáziu ve Strakonicích, vystudoval LF UK a stal se dětským lékařem. Nyní působí jako primář dětského oddělení ve Strakonicích. V letech 2010- 2013 byl poslancem dolní komory parlamentu za konzervativní stranu TOP 09.

Věnuje se literatuře i výtvarnému umění, je autorem dřevěných plastik. Mimo poezie a krátkých povídek je autorem odborných publikací (na téma péče o dítě, výživa, první pomoc aj.).

Jeho poezie vyšla v souboru Tři básníci pod názvem Ve Starých Konicích. Je taktéž autorem a aktérem několika happeningů na Šumavě (Sekáči, 1991; Král Ubu na Šumavě, 1992; Porod otce Ubu, 1994) a divadelních her (jednoaktovka Rybáři; hráno 1989 – 1995). Své verše pravidelně představoval při vystoupeních amatérského Nestabilního orchestru Strakonického (NOS). Píše úvodníky vernisáží svých přátel -výtvarníků, které svými verši doplňuje.

pecha kucha strakonice

Matej Al-Ali (*1985 v Bardejově, SK) studoval na Západočeské univerzitě v Plzni (2005-2010) v ateliéru prof. Adély Matasové, po sléze na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze (2010-2014) v ateliéru Jiřího Davida. Nyní se zabývá doktorandskou prací v ateliéru Nových Médii I Tomáše Svobody na pražské AVU. Těžiště jeho tvorby se nachází ve zkoumání objektové mechaniky, fyzické práce a taktility. Formální výstupy autorova díla v médiu videa a DIY video-objektů nejčastěji dokumentují výkony na pomezí performance až specifických sportovních výkonů. Al-Ali příležitostně spolupracuje s Tomášem Moravcem a Petrem Dubem. Stal se finalistou Ceny Exit (2009), či ESSL Award (2013). Jeho práce byly vystaveny v pražských galeriích Futura, Meet Factory, Galerie etc, dále pak je jeho tvorba presentována na výstavách a festivalech v Německu, Norsku, Francii a New Yorku. Absolvoval residenční pobyty ve Ville Arson (Francie) a Košicích (Slovensko). Autor žije na Buštěhradě a pracuje v Praze.

pecha kucha strakonice

ELIŠKA PODZIMKOVÁ / výtvarnice, animátorka a ilustrátorka V šestnácti letech začala dokreslovat ilustrace do fotografií. V roce 2014 absolvovala Filmovou Akademii Miroslava Ondříčka v Písku obor animované tvorby. Její instagramový účet AnimateNY, založený v květnu 2013, přesahuje 60 000 sledujících. 9. února 2014 otiskl newyorský magazín Metro jednu z jejích ilustrací na titulní straně. Od září 2014 do října 2015 žila a pracovala v New Yorku, kde byla zaměstnána jako specialista pro marketingový obsah na New York Film Academy (NYFA). K jejím zahraničním pracovním úspěchům patří video a dokreslené ilustrace pro světově známého kuchaře Jamieho Olivera nebo ilustrace pro americký Vogue magazín. V lednu 2016 se Eliška Podzimková přestěhovala zpět do České republiky, kde vyšla rubrika Dokreslené Česko pro internetový portál iDnes a vznikla spolupráce s Tomášem Klusem na jeho turné Recyklus. Spolupracuje také s organizací Můj Nový Život, která pomáhá dětem s onkologickým onemocněním.

http://eliskap.com/

https://www.instagram.com/eliskap/

Působení spolku Spona – Společně pro současnost – se počíná od roku 2008, oficiálně od roku 2009. Za tu dobu uspořádal mnoho nejrůznějších přednášek, seminářů, výletů, kurzů, společného setkávání. Působí ve Strakonicích a na Podsrpu, kde se v současnosti pokouší oživit dění v bývalé škole. Jednou z významných aktivit byla například možnost vyzkoušet si na vlastní kůži různé činnosti našich předků – tedy něco na pomezí experimentální archeologie a Living history. www.spona-os.cz

Básníci Strakonicka – antologie regionálních básníků, kterou musíte mít doma! 10×10

Marcela Miková (1969, Praha)

je středoškolská učitelka matematiky a fyziky, kterou baví spousta věcí, včetně práce.

Od dětství se věnovala zpěvu v dětském sboru (kde zjistila, že v kolektivu je síla), hře na klavír, výtvarnému oboru, později přibyl tanec, pak aerobic, a to tak, že vždy jedna z činností nabyla vrchu a ostatní byly trochu upozaděny.

Jejím životním mottem je: „To jsem ještě nikdy nedělala, to mi půjde skvěle“ (Pipi Dlouhá Punčocha)

Absolvovala učitelský obor na matematicko-fyzikální fakultě v Praze, protože tam přijímali bez zkoušek a protože se jí líbily vánoční besídky na katedře teoretické fyziky (její rodina totiž sestává z hudebníků a fyziků). Po krátké praxi v Praze jí osud zavál do Strakonic, kde její manžel dostal práci v nemocnici. Původní plán byl na rok. Už je tu 20 let.

Její nejvýraznější strakonická stopa jsou pěvecké sbory, které zde vede, ačkoliv sbormistrovství nikdy nestudovala. V chronologickém pořadí vzniku to jsou: Pěvecký sbor Gymnázia Strakonice , Dětský pěvecký sbor Fere Angeli , přípravný sbor ZUŠ Strakonice a nejmladší je věkově nejstarší smíšený sbor Hlasoň.

S kamarádkami založily Štrikovací okrasný spolek, jehož cílem je obveselovat Strakonice hřejivými štrikovanými ozdobami na nečekaných místech.

S manželem a dvěma dětmi žije v srdci Strakonic, ve volném čase běhá, čte, štrikuje, hledá nové výzvy a má ráda, když se lidé společně věnují povznášejícím činnostem.

Obrazy Daniela Vlčka (*1978, Strakonice) jsou nepřehlédnutelně rituální povahy. Vyrývá čáru za čárou do vlhké malířské hmoty. Jeho nekonečně trpělivé meditace mohou nabývat mnoha významů tak, jak můžeme donekonečna meditovat nad posvátnou slabikou Óm. Drážku za drážkou se ve stroze bílé nebo černé hmotě ukládá zdánlivě promarněný čas, zdánlivě neužitečná práce a zdánlivě nesmyslná informace. Vlčkovy obrazy ve své mnohoznačnosti ale vypovídají o naší společnosti, o industrializaci a automatizaci, o modernitě a jejích troskách, o pokroku i transformaci. Nesrší optimizmem, spíše jsou nostalgickým ohlédnutím za érou víry ve velké ideály a utopii na konci historie. Tyto obrazy už neaspirují na dělání velkých dějin, nýbrž ve vší pokoře, trpělivosti a nesmlouvavé přesnosti sečítavají účet za napáchané škody. Ikonická černá ve Vlčkově práci až nápadě často odkazuje k černotě fosilních paliv, nejdříve požehnání a pak prokletí lidského druhu. Bílá je pak zapomění a odpuštění, bílý popílek, jež milosrdně přikrývá ruiny. Daniel Vlček se neustále pohybuje mezi teritoriemi výtvarného umění a hudby, přenášejíc impuzy z jedné strany na druhou. Pohybuje se v širokém rejstříku od experimentálnějších poloh a sound artu až po pop. Překládá zvuk do obrazu a obraz do zvuku. Často mluví o vlnách, frekvencích a interferencích. Představují pro něj mnohdy metaforu, jež napomáhá skokům imaginace. Interference vzniká, když se protnou minimálně dvě vlny. Metaforicky může interference znamenat také dialogické setkávání a Daniel Vlček podle všeho vibruje na frekvencích, jež je přátelská a otevřená spolupráci. Byl nebo je součástí mnoha kolaborativních projektů: jedna aktivistická umělecko-hudební skupina (Guma Guar), dvě galerie (Berlinskej model, Galerie Ferdinanda Baumanna) a tři další hudební uskupení (Reverend Dick, Střešovická kramle, Ba:zel) představují jenom výčet těch dlouhodobějších kolektivních aktivit. Vyzkoušel si už také roli kurátora (např. výstava 16 – 20 000 Hz, MeetFactory, 2013, Na počátku bylo ticho, Galerie Města Plzně, 2014 ) nebo organizátora festivalu (Šamana ztráta, Prachovské skály, 2013 – 2016). V šíři svých aktivit připomíná, že žádný člověk nikdy není ostrovem a k tomu, aby něco sděloval, musí být součátí přediva společností a komunit, ve kterých probíhá tvořivá směna.

Radim Labuda

danvlcek.com

relaxcore.tumblr.com

fbgallery.cz

www.berlinskejmodel.cz

Pavel Drdel (1976, Strakonice)

Profesionální kuchařině se věnuje 26 let, žil v Německu a 6 let v Itálii, zřejmě i proto jsou jeho oblíbené suroviny jsou zelenina, ryby a mořské plody. V roce 2004 se umístil mezi stovkou nejlepších kuchařů v ČR. Pravidelně pořádá degustační večery na jihu Čech a externě pracuje pro školu vaření Gourmetfactory. Nyní se naplno věnuje své nově otevřené restaraci Sůl a řepa.

Šestým rokem spolupracuje s neziskovou organizací ACTIVE Time, s nimiž realizuje kurzy vaření v dětských domovech.

Pavel je také amatérským fotografem, fotí skvělé černobílé fotografie s duší (do nedávna ještě na kompakt) – krajina, městská krajina, abstrakce a reportáž.

MARCELA VICHROVÁ / Jiná jména smrti

Výtvarnice strakonického původu, Marcela Vichrová, společně s dobršským architektem Ivo Kramlem koncem listopadu ve Volyni pokřtili knihu Jiná jména smrti autora Josefa Křešničky, předčasně zemřelého strakonického divadelníka, novináře a autora veršů a pohádek pro děti. Společně nám představí knihu, ilustrace i autora.

https://strakonicky.denik.cz/zpravy_region/jina-jmena-smrti-20171113.html

M. A. Marcela Vichrová (1968, Strakonice)

Zabývá se malbou, kresbou, ilustrací, linoryty a výchovou paličaté psí slečny Ashy (tibetská doga) a dvou blonďatých kluků Jáchyma a Matyáše.

O své práci říká: „Mé větrné a vlající ilustrace ke knize rytíře smutné postavy Josefa Křešničky se linou jako cesty podél lesů, polí, vesnic, chalup, statků, potoků a zámečků. Jako kořeny, které mne stále spojují se stejnou krajinou, jako je ta pana spisovatele Křešničky. Tím je naše šumavské Podlesí. Byť v knize o smrti, nad kterou zatím nikdo nevyhrál, smát se je povoleno: „Pechlátová Monika si mohla nohy uběhat“, jak se v knize píše. Než se však přátelství s nadhledem uzavřelo, „můj životaběh“ se odvíjel v linii po meči po chalupě Koblížků (Tažovice) s linií po přeslici po chalupě Cuhroujc (Hoslovice) do okresního poddaného města Strakonice a též do místní lidové školy umění s paní učitelkou Růženou Vizinovou. Ta mne směřovala k barvičkám na Střední uměleckou školu v Praze, na tzv. Žižkárnu. Odtud, jako téměř nejmladší z ročníku, jsem šla studovat v letech 1986–1992 na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, do ateliéru „užité malby“ u profesorů Quida Fojtíka a Pavla Nešlehy. Praha čarovala a lapila mne do svých sítí davu lidí, aut, velkých domů a dlouhých peněz.

Šel čas. Mnoho vody v Kolčavě (Novosedelský potok) uteklo do moře, další generace odrostla školním lavicím, na zámeček se vrátil pán (Tažovice), hostinec, jednotu zavřeli a ani pojízdná prodejna již nejezdí. Ilustracemi se vracím domů ke kořenům. http://www.vichrova.cz/

Ivo Kraml

(nar. 1964 ve Vimperku)

Jsem rodák z jižních Čech, architekt (VŠ studium na Fakultě stavební ČVUT a Akademii výtvarných umění v Praze na Škole architektury prof. E. Přikryla), podporovatel současné kvalitní architektury v historickém kontextu, vyznavač moderních přístupů v péči o kulturní památky. Jsem spoluzakladatelem Sdružení pro obnovu Dobrše a galerie Co Co. Aktivně spoluorganizuji kulturní dění regionu šumavského Podlesí. Propaguji odkaz spisovatele a dramatika Josefa Křešničky, lidového řezbáře a včelaře Josefa Macha, dlouholetého dobršského duchovního správce P. Martina F. Vícha, ale také třeba odkaz dobršského Čtenářsko ochotnického spolku Svornost. S očima otevřenýma a ušima nastraženýma sleduji kulturní dění napříč obory i regiony a rád glosuji.


V pátek večer na Pecha Kucha Night Strakonice vol.4 

PKN vol #3

PKN Strakonice a její 3. vstup do strakonických kulturních vod.

událost na Facebook

Děkujeme za vskutku nezapomenutelnou událost. Kinosál grandhotelu Nový svět po více než 30 letech praskal ve švech.

Dnešní architektura v ČR nás všechny musí znepokojovat. Máme z toho baaaad feeling. Trápí nás, že přes všechno úsilí nedostává prostor projevit se v tom nejlepším světle, není vnímána jako kulturní veličina, která má radikální přesah do našich životů. Architektura se navzdory její historii a důležitosti dostává mimo hlavní proud. Většina „obyčejné“ české společnosti vnímá architekta jakou drahou, nedostupnou a zbytečnou instituci. To má za následek všeobecnou frustraci architektů, ale především rozmach zatemnělého stavění, rozmach arshitektů…

Česká společnost dnes nemá architekty za užitečné lidi. Absence architektů vypadá všude stejně – ať už v soukromé, či veřejné sféře. Setkáváme se s nejrůznějšími paskvily, nearchitekturou, lidovou tvořivostí. Architekti jsou často nahrazováni stavebními inženýry, kteří jsou dle Čechů levnější a schopnější. Jejich nové stavby jsou tudíž spíše technické, neupřímné, citově chladné a bezcharakterní. Z nich se pak často rodí i techničtí, neupřímní a citově chladní lidé.

Jelikož tedy dnes architekturu nikdo nechrání, nikdo se jí nezastává, je tu naše nová stránka na její podporu. Už ale nechceme jen dobré příklady. Chceme ty špatné. Chceme dehonestovat špatnou architekturu. Vyhlašujeme válku všem shitům a temné straně architektury!

Nejprve tu byla nekultura a lidé, kteří ji museli snášet. V těchto lidech se hromadila frustrace. Té frustrace bylo nahromaděno tolik, že se z ní zrodil Arch Vader. Architekt padouch, který se vysmívá všem urbanistickým, architektonickým a vizuálním blbostem. Výsměch, sarkasmus a z ní pramenící stud je motivací ke změně.
Join the arch side of the force!

www.archwars.cz

 

 

Ing.arch. Jan Alex Řezáč /*1978 Strakonice/

Vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze diplomoval u prof.Jana Bočana, absolvoval roční stáž na RWTH Aachen/SRN/ u prof.Mirko Bauma.V rámci doktorantského studia u prof.Ivana Kroupy se zúčastnil urbanistických workshopů na UNAL Bogotá /Kolumbie/ a UFRGS Porto Alegre /Brasílie/. Bývalý redaktor rubriky “Mladá architektura”, organizátor Dne architektury ve Strakonicích a podporovatel iniciativy Oživme si Strakonice. Hlavní iniciátor záchrany funkcionalistického objektu bývalé Přádelny Na Dubovci ve Strakonicích. V roce 2007 založil  architektonické studio MODULORA. Držitel Národní ceny za architekturu Grand Prix architektů 2014, finalista soutěže Interiér roku 2015, nominovaný za Českou cenu za architekturu pro rok 2017. Od roku 2016 člen Akademie České ceny za architekturu.  Žije a tvoří v Praze, realizuje po celé České republice především projekty menších měřítek.

www.modulora.cz

MgA. Martin Kožnar

Kontext, materiál a řemeslo. Hledám normálnost a čerstvý vítr.

Martin Kožnar (1980) vystudoval FA ČVUT, AVU ŠA Emila Přikryla. Pracoval v ateliéru Rudolfa Netíka. Od roku 2004 se věnuje vlastní praxi, 2006-2013 Atelier25 s.r.o. s Jiřím Bízou. Od roku 2013 Martin Kožnar Architekt s.r.o./ www.martinkoznar.cz, spolupracuje s různými autory… Práce mu přináší radost. Setkává se s fajn lidmi nad prácí která mu dává smysl. Malé i větší úlohy, veřejné i ryze soukromé….

Prázdné domy / Petr Zeman a Kateřina Nohelová 

Města se stále rozšiřují, přitom v jejich centrech stojí prázdné domy. Jak může být dům na lukrativní adrese prázdný? Jaké jsou hlavní příčiny chátrání domů? Je pravda, že soukromý majitel se zpravidla stará o svůj majetek a chátrají spíše veřejné budovy? A jak se projevila doba totality na stavbách v našem okolí? Skupina dobrovolníků se rozhodla zmapovat počet prázdných domů po celé ČR a porozumět rozličným důvodům chátrání. Příběhy jednotlivých domů vkládá do databáze www.prazdnedomy.cz

 

Nezávislá umělecká skupina systematicky se věnující popularizaci posedů.

Umělecká skupina Posedlí vznikla na jaře roku 2010 v plzeňském baru Anděl, aby rozvířila poklidné vody Designbloku. Skupina milovníků designu se nadchla pro fenomén posedů, které jsou spojujícím motivem všech projektů. Pro jejich tvorbu je ale klíčová zejména posedlost, se kterou se pouštějí na tenký led mezi uměním a běžnými věcmi.

členové: Jaroslav Mašek, Hana Mašková, Šimon Matějovský, Martin Štěpanovský, Barbora Vaverková

Eva Hanzalová se narodila roku 1985 ve Strakonicích (jako Eva Rampichová).

Je grafickou designérkou na volné noze (studio Vajco), spolumajitelkou značky tapet PaperJoe a vede obchod/galerii The Chemistry Design Store na Malé Straně v Praze. Má chorobný strach z vlastních proslovů na veřejnosti, přesto je již podruhé hostem skupiny Jsme Strakonice. První zkušenosti (výstava s názvem Atlas Dud na strakonické Artwall) věnovala asi čtvrtinu prezentace PKN, doufaje, že strakoničtí za to budou shovívavější k té druhé.

www.vajco.cz

The Chemistry Design Store

Adam Scheinherr (1987, Strakonice) je fyzik a zakladatel iniciativy za záchranu kubistického mostu v Praze – Libni, rodák z Bezdědovic u Blatné a absolvent strakonického gymnázia.

„Byla to náhoda. Procházeli jsme se krátce poté, co jsem se přestěhoval do Prahy, s mým známým, architektem z Itálie, po okolí. On si hned všiml mostu s kubistickými prvky, který byl evidentně neudržovaný,“ rekapituluje Scheinherr. „Začal jsem se o něj zajímat a zjistil jsem, že ho nejenom nikdo opravit nechce, ale chtějí ho dokonce zbourat a postavit nový, širší.“

Založil proto iniciativu Libeňský most nebourat, nerozšiřovat. „Projekt rozšíření mostu neměl žádné opodstatnění, za Pavla Béma se předpokládalo, že v roce 2010 tam bude jezdit kolem 28 000 vozidel denně, ale dnes tam jezdí kolem 17 tisíc. Vůbec není třeba mít v místě širší most.“ Spolu s několika ostatními aktivisty, architekty a dalšími odborníky dali dohromady několik petic na záchranu mostu, ministerstvo kultury na jejich podnět zahájilo řízení o prohlášení památkou. Na základě petic se nakonec rada města rozhodla upustit od plánu demolice a připravit stavbu pouze na potřebnou rekonstrukci.

„Nejvíc nám pomohl zákon číslo 106 o svobodném přístupu k informacím, na základě toho si každý může vyžádat jakékoliv dokumenty od jakékoliv veřejné instituce,“ shrnuje Scheinherr. „Teď může veřejnost věřit, že když se začneme o něco zajímat, nastudujeme si ty podklady a budeme mít argumenty, tak se dá leccos změnit.

Report Radia Wave

Respekt Madam „Hotel Thermal v Karlových Varech není komunistické monstrum, ale jedno z nejvýznamnějších děl české architektury šedesátých a sedmdesátých let.“ To tvrdí nejenom přední historici architektury, ale zejména vnoučata manželů Machoninových, Marie a Jan Kordovští, kteří v rámci svojí iniciativy Respekt Madam hájí dílo svých prarodičů. Přes nesporné kvality Thermalu a navzdory doporučení vlastní odborné komise se ministr kultury letos rozhodl neprohlásit hotel Thermal za kulturní památku. Tím umožnil jeho současným správcům dělat si s Thermalem, co chtějí. Situace je vážná, a tak čtyřčlenný tým Respekt Madam neúnavně informuje veřejnost o minulém a současném stavu architektury manželů Machoninových, potažmo poválečné architektury vůbec. Připomínají dějiny architektury v kontextu dějin naší země a současně apelují, abyste spolu s nimi o Thermalu veřejně mluvili. Ačkoliv se hotel Thermal může ve zdát jako marginální téma, má se Strakonicemi překvapivou souvislost – Věra Machoninová je totiž místní rodačkou. Jan a Marie jsou tedy velmi rádi, že dostali prostor zde o své rodině promluvit.

www.respektmadam.cz

facebook.com/respektmadam

Braasi Industry je platforma pro vývoj a výrobu vybavení pro pohyb městem i krajinou, převážně na kole. Předměty každodenního užití, jako městské batohy, čepice nebo větrovky, jsou částečně inspirovány užitnou estetikou a jednoduchostí horolezeckého vybavení 80-tých let.
Braasi Industry se zrodilo v roce 2010.  Zakladatelé jsou Eliška a Šimon, dva mladí architekti, kteří se seznámili při studiu na liberecké univerzitě a o pár let později spolu založili architektonický ateliér. První batohy navrhli ve volném čase pro sebe a pár známých. Zkušenosti z architektonické praxe se zúročily v nadčasovosti designu. Jednoduchost a funkčnost se staly jeho hlavními znaky. Neobsahují nic navíc. Méně je více. Braasi Industry spojuje fanoušky cyklistiky, cestování, přírody i kultury. Vývoj a výroba probíhá ve vlastní dílně v Praze, převážně z materiálů vyrobených v České republice.
Braasi je jako platforma, místo pro otevřenou spolupráci. Doposavad byly vytvořeny tři limitované edice ve spojení s ilustrátory, grafiky a umělci. Ilustrátoři Tomski & Polanski dali vzniknout speciální edici batohů, pro kterou navrhli print s cyklo-tematikou (tomskipolanski.com). S grafickou designérkou Evou Hanzalovou se zrodila kolekce, kde byl použit vzor jejích tapet (paperjoe.cz). Nejnovější spolupráce je s Matějem, 12-letým autistou, jehož vášní je kreslit imaginární nebo již existující mapy městské hromadné dopravy. Jeho snem je stát se módním designerém a spoluprácí s Braasi mu jeho sen pomáháme pomalu realizovat.

http://cz.braasi.com/

 

PKN vol #2

PKN#2 se tentokrát uskutečnila 16.6. přímo v srdci Strakonic a to není nikde jinde než na Ostrově, v prázdném dřevníku textilky MOIRA a.s.

Prezentující..

Robert Candra, Libor Podmol, Roman Szpuk, Petr Kalaš, Vágus.cz, Leathery, Lukáš Černý, Živá vila, Zuzana Kubelková, Křížky a vetřelci.

Děkujeme všem prezentujícím, návštěvníkům a všem kteří se jakkoliv podíleli na realizaci tohoto večera.

Za vstřícnost a zapůjčení nádherných prostor dřevníku děkujeme společnosti MOIRA a.s., manželům Vlčkovým.

Fotky Petr Borovička

Děkujeme


Robert Candra se narodil v roce 1978 ve Strakonicích.

S týmem Kreativního HUBu prošlapává v Českém rozhlase dosud nevyzkoušené cesty pro výrobu a šíření obsahu, přemýšlí, jak aplikovat různé inovace, neobvyklá řešení a zajímavé trendy. Původně začínal jako redaktor a posléze vedoucí programu Radia Wave, kde se postupně kromě práce s rekordérem a stříhacím softwarem naučil vést rozhovory, připravovat a moderovat pořady, fungovat jako editor, řídit redakci, sestavovat každodenní vysílání i vyvíjet nové programové prvky a formáty. Předtím pracoval na různých pozicích v ČT24, studoval češtinu a angličtinu na PedF UK a mediální studia na FSV UK.

Na druhé strakonické peče představí aktuální projekt, na kterém s Kreativním HUBem pracuje – podcastovou sérii o sexu a intimitě Zhasni! pro Radio Wave.

https://www.zhasnipodcast.cz/

Libor se narodil do motorkářské rodiny. Jeho první motorku dostal v 10 letech pod stromeček. Od 13-19 let závodil klasický motokros až v 19 letech objevil Freestyle Motocross, který si zamiloval a jak sám říká, změnil mu život. S Freestyle Motocrossem procestoval celý svět, stal se mistrem světa, natočil celovečerní film Tomorrow will be better, se kterým získal i sošku zlatého lva. V roce 2013 se stal prvním neamerickým jezdcem, který vyhrál disciplínu StepUP na olympiádě extrémních sportů Xgames.

Roku 2015 se mu podařilo vyhrát závod mistrovství světa v Číně a ke konci roku prošel duchovní proměnou, začal se věnovat meditaci, józe a filosofii. V roce 2016 Libor opět vyhrál XGames a v listopadu vydává svou první knihu Deník Libora Podmola.

www.liborpodmol.com

 

Projekt Křížky a vetřelci vznikl v roce 2014 jako podnět programu Pěstuj prostor, který byl podpořen v rámci grantu Plzeň 2015. Cílem této volnočasové aktivity několika lidí je zmapování veškerých drobných památek a uměleckých objektů ve veřejném prostoru města Plzně.

Zaměřuje se na veškeré křížky, kapličky, boží muka, pomníky, pamětní desky, sochy a „vetřelce“ – tj. umění z období komunistického režimu a jiná umělecká díla. Vydávají mapy a zachraňují díla na skládkách.

Pavel Cvrček je jedním z nadšených hledačů těchto „pokladů“ a přijede nám vyprávět o přelézání zamčených plotů, zapomenutých sochách zarostlých keři a největším objevu Malichovy plastiky za 12 milionů korun…

http://krizkyavetrelci.plzne.cz/

Básník a spisovatel Roman Szpuk se narodil roku 1960 v Teplicích, od roku 1989 žije ve Vimperku. Roku 1983 založil nonkonformní sdružení básníků, prozaiků a písničkářů Skupina XXVI. Básně publikuje od roku 1982, vydal více než desítku sbírek (mj. Silentio pro smíšený sbor, 2009; Kámen v botě, 2011), knihu básnických próz Chraplavé chorály (2013) a v roce 2016 vyšel soubor jeho deníkových záznamů A zavaž si tkaničky.Pracuje jako pozorovatel počasí na meteorologické stanici na šumavském Churáňově už devatenáct let. Bouře, mraky a další jevy na obloze ho přitahovaly už od dětství. A staly se i hlavními hrdiny několika jeho příběhů.. V okolí Churáňova a Boubína zná každý vývrat, ví, kudy se dá projít močálem. Vstane za tmy a s camerou obscurou zhotovenou ze staré krabice se pokouší zachytit odlesk slunce na pahýlech stromů. Nejlépe − to neznamená, že dobře − je mu v mrazu v hlubokém lese.

http://budejovice.idnes.cz/roman-szpuk-meteorolog-churanov-d42-/budejovice-zpravy.aspx?c=A170102_100346_budejovice-zpravy_khr

Lukáš Černý, sochař a restaurátor na volné noze.
Je absolventem Fakulty restaurování v Litomyšli Univerzity Pardubice, žije ve Volyni, kde se věnuje mj. regionální umělecké historii. Dlouhodobě se věnuje záchraně a obnově památek v regionu. Působí v rámci samosprávy města Volyně a aktivně spolupracuje s místním městským muzeem. Jeho zájmem je regionální mineralogie a historie restaurování.

Petr Kalaš je profesí knihovník, ve volném čase víc než 20 let prácheňský „kunturní“ aktivista, pořadatel víc než stovky DIY koncertů a dalších akcí, textař několika kapel, amatérský grafik a fotograf začátečník. Na PKN bude prezentovat svou na léto připravovanou knížku s ilustracemi Jitky Petrášové „S harpunou na tetanus“ (https://www.startovac.cz/projekty/sharpunounatetanus/)

Leathery / Štěpán Komrska a Jakub Klečka

Leathery jsou designéři s vášní pro minimalismus, jejichž konceptem je tvořit věci jinak. Představují kůži, jak ji neznáte. Jako výjimečný materiál, který má ve světě inovativního designu své místo.

Jsou ale také Kuba a Štěpán, dva spolužáci a kamarádi ze Strakonic, které na gymnáziu v roce 2010 spojila tvůrčí vášeň a záliba v designu. V průběhu studia vedla jejich cesta ke společné tvorbě z kůže, která nyní vyústila ve vytvoření značky Leathery.

www.leathery.cz

Poslední dva roky patřila prachatická Kralova vila mezi hlavní nezávislá kulturní centra jihu Čech. Tehdy o tuto významnou funkcionalistickou stavbu, postavenou v letech 1930 – 1932 vídeňským architektem Fritzem Reichlem, pečoval spolek Živá vila, z. s., který zde uspořádal desítky koncertů, výstav, přednášek či divadelních představení. Aktivita členů spolku, kteří se zároveň snažili o zachránění stavby před nesmyslnou demolicí kvůli stavbě obchvatu, byla ovšem trnem v oku prachatickým radním. Ti proto vypověděli spolku nájemní smlouvu a pro jistotu ještě podali rozklad proti prohlášení vily za kulturní nemovitou památku. O tom, jak to s vilou vypadá v současnosti vám poreferují Barbora a Libor Staňkovi, členové spolku Živá vila.

www.zivavila.cz

VAGUS.CZ je „bulvární life style magazín pro máničky, pijany, misantropy, sociální nuly, hinduistické satanisty, jejich roštěnky a vyznavače kultu knjaze Miloše.“

Když před dvěma lety vydávali první knihu o nádražkách Kdyby ti tak pámbů prdel roztrh‘, vůbec netušili, že bude mít takový úspěch. Takový, že už je beznadějně rozebrána. A protože nic nekončí vydali v roce 2015 pokračování: Chcípni do rána na chlupatý zuby!

V knížce tak najdete celkem 41 recenzí z let 2013–2015, z toho 13 dříve nepublikovaných. Všechny texty jsou seřazeny podle regionů do šesti kapitol, s vlastivědným úvodem. Dozvíte se tak třeba, ze které nádražky je vykázal slavný český režisér a kde naopak navázali mezinárodní družbu, kde servírují jídlo na létajícím talíři a kde pivo v PETce, kde po nich obsluha vrhala vidličkami i kde se hosté navzájem proklínají slovy „Chcípni do rána na chlupatý zuby!“

www.vagus.cz

https://chlupatyzuby.wordpress.com/

 

Výtvarnice a sklářka původem ze Strakonic je absolventkou  Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem – ateliér skla (doc.ak.mal.Ilja Bílek). Designu skla se věnuje od roku 2002, kdy nastoupila na Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodu (ateliér Modelářství lisovaného skla u Jaroslava Mlčocha). Za svojí práci získala mnohá ocenění, např. Cenu za nejlepší produktový design, Boutique Design New York – „GlassWall“, 2015, Stanislav Libenský Award za 3.místo, 2014 nebo zvláštní ocenění v soutěži Cena Ludwiga Mosera, 2012. Se sklárnou Moser od roku 2012 spolupracuje. Věnuje se také malbě, kresbě a asambláži.

http://suzannezk.wixsite.com/kubelkovazuzana

PKN #1

Jídelna u Steinů – Závod S

na dubovci 140, Strakonice

sledujte web nebo FB událost

Díky za úžasnou atmosféru první strakonické peči.

Na PKN #1 svých 20 X 20 prezentovali…

René Nekuda Tereza Lukešová, David Zábranský, Michaela Hečková, Rena Dumont, Tomáš Petermann, Alžběta Bláhová, Jindra Bromová, Adam Langer Superslaďák, Jan Zákostelecký,  Jan Freiberg, Štěpán Kovář

Prozaik, autor rozhlasových her. Držitel Magnesie Litery (2007) za objev roku, získal i nominaci na Cenu Josefa Škvoreckého a na Cenu Česká kniha. Jeden z jeho románů vyšel v maďarštině. Narodil se 3. 3. 1977 v Praze. Vystudoval mediální studia a právo, pracoval v neziskových a nevládních organizacích. Debutoval románem Slabost pro každou jinou pláž (Argo, 2006), za nějž získal Magnesii Literu za objev roku, Následoval román Šternův pokus milovat (Argo, 2008), Po novele Kus umělce (Petr Štengl, 2010) vyšel Zábranskému útlý titul Edita Farkaš (JT´s, 2011), Zatím poslední knihou Davida Zábranského je kritiky nadšeně přijatá románová kronika Martin Juhás čili Československo (Premedia, 2015). „Martin Juhás čili Československo je román o letmých vztazích Čechů, Slováků, komunistů, fašistů, nacistů, Němců a příslušníků dalších menšin v období mezi lety 1918 až 1948, jehož cílem není přispět k odčiňování vin či k lepší informovanosti o daném historickém úseku, nýbrž vzbudit čtenářův údiv, představit mu na základě reálných i fiktivních historických událostí smyšlený svět, který do nových rozměrů transformuje mimo jiné i již zmíněné historické události,“ stojí v anotaci. Na jednu stranu hravá mystifikace, na druhou stranu precizní jazykové pojetí dělá podle některých recenzí z Juháse jeden z nejpodstatnějších titulů roku. V pondělí 20.3. získal herec Stanislav Majer cenu divadelní kritiky za vyčerpávající výkon v monodramatu Davida Zábranského Herec a truhlář Majer hovoří o stavu naší domoviny. Gratulujeme a těšíme se na viděnou na „peče“

(převzato z www.czechlit.cz a kultura.zpravy.idnes.cz, 20.3.2017)

článek na Kultura.idnes

Michaela Hečková (1986) vede společně s kavárníkem Ondřejem Kobzou projekt Piána na ulici. Dlouhodobě se věnuje intervencím a oživení veřejného prostoru. Působila jako programová ředitelka festivalu o umění ve veřejném prostoru Street for Art na pražských sídlištích Jižní Město a Černý Most a jako programová ředitelka progresivní příspěvkové organizace Praha 14 kulturní proměňující Prahu 14 v živou a kulturní městskou část. Studovala bohemistiku a kulturální studia na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a teorii interaktivních médií na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Podílela se na projektu kandidatury Ostravy na titul Evropské hlavní město kultury 2015. V minulosti se věnovala literární kritice a kulturní publicistice. Ráda jezdí vlakem, autobusem, autem a chodí pěšky. Miluje krizové scénáře, produkční krize a šťastné konce, které cákají optimismem a nešikovně nevhodnou ironií po stránkách knih. 1.3. pokřtila svou první knihu mapující 33 měst a 33 příběhů lidí, kteří se aktivně zapojují do tvorby veřejného prostoru (www.omestechalidech.cz)

René Nekuda (* 29. srpna 1986 Chrudim) je lektor tvůrčího psaní, cestovatel po zemích třetího světa, moderátor a blogger. Po maturitě na gymnáziu v Hlinsku (2006), vystudoval Nekuda obor tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého u Daniely Fischerové, kde ihned po absolvování začal vyučovat. Pořádá i samostané kurzy (www.renenekuda.cz). V říjnu 2013 začal pracovat na mezinárodním literárním projektu Hakuna Matata, do kterého jsou zapojeni lidé z několika evropských zemí, výsledkem je společná sbírka povídek inspirovaná Nekudovými rozhovory, jež vytvořil v keňském slumu Kibera.

www.projekthakunamatata.cz

Alžběta Bláhová, absolventka Technické univerzity v Liberci, bude na první strakonické PKN prezentovat svůj projekt „Solární smrt“ a pozve nás do mobilního divadla. Exkluzivně 14.dubna ve formátu 20×20.

Z dalších projektů kterým se Alžběta věnuje je třeba i KINO LÉTO, které už pár let v Česticích přes léto funguje.

 

 

Architekt Tomáš Petermann je v Ústí nad Labem. K tomu, že se to město dá milovat může pomoci jedině České středohoří. A provozování bývalého kina. A snad i to, že Ústí je bohatou přehlídkou čehokoli.

Jindra Bromová

a od roku 1991 se stará o bývalou synagogu ve Čkyni, kdy založila Společnost pro obnovu synagogy, dnes Spolek pro synagogu ve Čkyni.
Od té doby je čkyňská synagoga nejen místem k setkávání, poslechu koncertů, přednášek, pořádání výstav, ale také ke slavení svátků a modlitbě. Jako jediní v Jižních Čechách má synagoga modlitebnu a jako jedna z mála vůbec i svou vlastní Tóru. A unikatní příběh, který nám bude vyprávět.

„Není to letadlo, není to pták, je to Superslaďák“

O tom jaké to je připravovat výstavy v písecké Sladovně nebo o lítání těsně nad zemí.

www.sladovna.cz

 

 

Štěpán Kovář (1984) je představitelem již čtvrté učitelské generace ve svém rodě. Pradědeček byl učitel a reformátor českého školství, děd, babička i otec byli také učitelé.

Původně se zabýval orientalistikou, kulturní antropologií, a především klínovým písmem a starobabylonštinou. Přestože ho vášeň ke klínům a  mrtvým jazykům orientu neopustila, stal se nakonec učitelem českého a anglického jazyka napříč všemi stupni vzdělávacího systému, tedy pro studenty od 3 let do, dokud jsou naživu a mají chuť se učit. Učí soukromě i ve škole, momentálně na Townshend International School. Má rád inovativní metody ve vzdělávání, a tak svůj volný čas věnuje zakládání nové moderní školy.

Honza Zákostelecký je architekt. Vedlejším produktem jeho profese a chronického pozorování a dávání věcí do souvislostí jsou malé obrázky a drobné texty, které s obrázky většinou souvisejí.

Jan je strakonický rodák (*1967), absolvent strakonického gymnázia a pak i fakulty architektury ČVUT v Praze. V roce 2003 spoluzaložil strakonický projektový ateliér STA, jehož je dlouhodobým společníkem. Zároveň je od roku 2007 i partnerem volného architektonického sdružení VAS v Praze.

V profesi je týmový hráč a práci na projektech rozděluje na dvě etapy: vymýšlení a následné uspořádávání.

Jako svůj osobní relax proměňuje zachycené a vypozorované střípky okolního života a slov v rozmanitých souvislostech do drobných kreseb a textů.

Žije s rodinou ve Strakonicích a řeší rozmanité spektrum úkolů v rodném městě i daleko od něj.

Galerie Na shledanou, hřbitov Malsička, Volyně / Jan Freiberg

Jan Freiberg (1976) se narodil ve Strakonicích. Studoval v ateliéru fotografie Pavla Baňky na UJEP v Ústí nad Labem a obor Teorie a dějiny designu a nových médií na pražské VŠUP. Pracoval v Galerii Klatovy / Klenová jako kurátor a fotograf. Po vynuceném odchodu všech odborných pracovníků našel budoucnost na hřbitově Malsička ve Volyni a zřídil tu v roce 2010 v bývalé smuteční síni Galerii Na shledanou. Maloměsto, hřbitov a smrt podmiňují její existenci a vytváří základní rámec pro špičkové české umělce. Smyslem galerie je upozornit skrz umění na smrt jako živou součást života. První tři roky sem umělci jezdili na rezidence, většinou vymalovali vnitřní stěny galerie. Další tři roky zaměřuje program na komplexnější projekty. Ty mají také ekologický podtext, jako například siluety dravců na foliích navržené malířem Janem Pražanem, které galerie prodává jako ekologický design nebo zatím první prototyp edukativní virtuální reality pro školy v Čechách, ve které zažijete minulé výstavy – například digitálně oživlé rostliny z Mattioliho herbáře nebo budete moci jako naši předci střílet na vyhubenou Alku velkou nebo Zebru kvagu. Galerie vydává stejnojmenné noviny. Jan Freiberg je také iniciátorem sdružení Oživme si Strakonice. V současnosti zpracovává pozoruhodný archiv fotografa Ferdinanda Bučiny, který za druhé světové války vyfotil středověk ve vsi Javorník pod Bílými Karpaty.

Galerie Na shledanou

 

Siluety dravců – ekodesign

Ferdinand Bučina

 

Rena Dumont, roz. Zedníková emigrovala v sedmnácti letech s maminkou do Německa. Vystudovala i přes jazykovou bariéru, státní vysokou školu hereckého umění v Hannoveru a stala se uznávanou herečkou. Hrála mimo jiné v Národním divadle v Praze, v Burgtheater ve Vídni, je nepostradatelnou součástí německé divadelní scény. Mimo jiné hrála v několika seriálech i celovečerních filmech. Dále se pak věnuje psaní knih, které se týkají především historie sudetských Němců, emigrace apod. Předsudky mezi sudetskými Němci a Čechy v roce 1965, jsou tématem dalšího filmu, jehož natáčení se připravuje na srpen letošního roku.

Na realizaci se podíleli…

Mirek Chum a Štěpán Klučka, Martin Vadlejch, Aleš Koutenský & Matěj Kosák & Lukáš Krliš (CAN prod.), Jan Michalík, Eva Skálová, Tereza Koutenská, Bára Fiřtová, Soňa Lešáková, Ondřej Blažík, Ondřej Chudomel, Zdena Lukešová, Michaela Sýkorová, Jiří Sýkora, Michal Brodec, Michael Řanda, Josef Habersberger..

Díky!


 

PKN Strako: nice

Pecha Kucha Night je výjimečnou příležitostí pro setkávání architektů, designérů, grafiků, výtvarných umělců, teoretiků a techniků, nebo aktivistů a inovátorů. PKN je vzájemnou výměnou zkušeností a informací o novinkách v oboru i sdílení pohledu na svět očima prezentujících…a nejen to, jde především o kulturní událost a setkání v netradičních prostorách a v zcela novém formátu.. Není to divadlo, není to koncert, ples ani klasická beseda, či prezentace…
…je to Pecha Kucha!

Máte jedinečnou příležitost poznat PKN naživo!
Nenechte si ujít PechaKucha Night ve Strakonicích.

Těšíme se na vás!