About
Patrik Proško / sochař, vizuální umělec, cestovatel
Rozkročen mezi realitami se pro něj okolní prostor stává sochařským materiálem i malířským plátnem. Jeho práce je nejčastěji založená na jistém druhu optické iluze nebo vizuální manipulace, která má schopnost mystifikovat svět kterým prochází a redefinovat objektivně známé na nově viděné. Za použití konceptuálních principů zviditelňuje umění v „surovém stavu“ a poukazuje tak na to, že se může nacházet všude kolem nás. Záleží však na úhlu pohledu stejně tak, jako na všechny věci okolo nás. Filosoficky vychází z premisy, že pomíjivost je trvalá hodnota a tak žádný z jeho zrealizovaných projektů již neexistuje. Všechny jeho realizace v přírodě jsou neinvazivní, používá při nich biologicky odbouratelnou barvu s ekologickým certfikátem nezávadnosti, která v krátké době oprší nebo vyhnije. Za použití jiných materiálů dané místo vždy uklidí do původního stavu.
Na svých cestách urazil v úplné samotě již přes pětatřicet tisíc kilometrů napříč Evropou a jihovýchodní Asií a vytvořil přes padesát velkoformátových uměleckých realizací na neobvyklých místech v krajině sedmnácti států. Malby na opuštěných strojích ve francouzských Pyrenejích a španělské Andalusii, nejnebezpečnější malba na tající ledovec Svartisen v Norsku a jedna z největších realizací vůbec – třicetimetrová skalní malba na nejsevernějším výběžku pevninské Evropy Nordkapp-Knivskjellodden. Také místně specifické instalace v Ha Long Bay ve Vietnamu, v neprostupné džungli Laosu, na jílovitých pláních v Kambodži, nebo odlehlých místech Bengálského zálivu v Myanmaru – to jsou jen některé z realizací, ve kterých Patrik Proško rozvíjí svůj dlouhodobý koncept „Intermundia“, ve kterém vizuálně mapuje poznávání míst, které se nachází v meziprostoru námi ohraničených světů a za hranicemi tradičního vnímání pojmů. A to jak teritoriálních, tak i uměleckých či mentálních. Realita je svým způsobem jen mnohovrstevnatá opona, kterou je možné poodhalit i tím, jak se k ní budeme vztahovat. Pro Patrika Proška jsou jeho intervence především typem vztahování se k okolnímu světu, které napomáhají k jeho pochopení vizualizací některých jeho skrytých částí.