Chystáme další strakonickou Pecha kucha night!
19.dubna opět ve Strakonicích!
Jiří Šimeček / 1992 / fotograf na volné noze
Jako malý jezdil na horském kole v lesích okolo motokrosové dráhy v rodných Nihošovicích, střihal si z toho krátká videa a po večerech si lepil na zeď fotky z časopisu Dirtbiker. Už od druhého ročníku průmyslovky se začal věnovat ve svém volném čase fotografování sportu a po SPŠ ve Strakonicích navázal na strojařské vzdělaní studiem fakulty strojní na Západočeské univerzitě v Plzni, přičemž se stále na druhé linii věnoval svému fotografickému koníčku. Postupnými kroky se sen svobodného podnikání stával realitou a zlom přišel pravděpodobně v létě roku 2016, kdy Jirka vycestoval na celé léto za prací do USA a řekl si, že udělá vše pro to, aby v životě dělal co ho baví. V roce 2017 úspěšně zakončil studium a od té doby se živí jako fotograf na volné noze.
Tomáš Tříska (nar. ve Strakonicích). Od roku 2001 aktivně jezdí na skateboardu a věnuje se všemu co k této subkultuře patří. V roce 2014 založil spolu s partou kamarádů spolek ST Crew Skateboarding, ke kterému se v dnešní době hlásí většina lokálních jezdců. Kromě společných výletů za skatem se podílejí také na projektech pro podporu této komunity nejen ve Strakonicích. K tomu patří také výstavba nových překážek, která byla zatím nejlépe zrealizována v projektu ST Crew Výměník, kdy byla v roce 2014 přetvořena stará výměníková stanice teplárny na menší tréninkovou halu. Vyřešil se tím tak velký problém toho, že skateři v těchto zěměpisných končinách nemají kde v zimě jezdit. Každoročně také pořádají několik akcí – letní závody ve skateparku spojené s koncertem a do minulého roku také zimní závody ve Výměníku.
Panelová sídliště jsou nedílnou součástí národního kulturního dědictví, protože odrážejí významné urbanistické a architektonické principy poválečného modernismu a tvoří tak svébytnou paralelu k obytným komplexům budovaným po druhé světové válce na Západě. Přestože na nich dnes žijí více než tři milióny obyvatel České republiky, je zhodnocení jejich významu zcela nedostatečné.
Projekt představuje specifické hodnoty významných panelových sídlišť, což je předpokladem pro identifikaci s nimi a následnou participaci na jejich dalším vývoji. Projekt přispívá k ochraně a využití ojedinělého a dosud přehlíženého architektonického a urbanistického dědictví ve městech různých regionů České republiky a k začlenění této problematiky do všech stupňů vzdělávacího procesu.
Martin Veselý je urbánní a environmentální antropolog, výzkumník, konzultant a facilitátor v oblasti urbánních studií, udržitelného regionálního rozvoje a prostorového plánování. V rámci projektu Paneláci se věnoval tématům identifikace obyvatel se sídlištěm, sousedským vztahům a občanským iniciativám na sídlištích.
Absolvent religionistiky a sinologie, který se zabývá taoismem ve středověké Číně Jakub Otčenášek (1984) představí tak trochu jinou oslavu 17.listopadu – Sametové posvícení. Satirický průvod masek se hravě a inteligentně vyjadřuje k současným společenským problémům. Průvodu se účastní nejrůznější občanské iniciativy a spolky, které pomocí masek v nadživotní velikosti zhmotňují palčivá témata, kterými se dlouhodobě zabývají, nebo která se jich momentálně dotýkají. Příprava masek probíhá týdny před akcí v dílnách, kde se potkávají různorodí lidé s podobným názorem na určitou věc. Ve spolupráci s výtvarníky společně problém „hnětou“, tříbí v diskuzi, transformují v něco nového, v autorské dílo. Všichni přitom popouští uzdu své kreativitě! Hrají si, přehání, parodují a užívají nadsázky. Recese a satira přesazují kritizovaný problém mimo rovinu všednosti a tím nutí nejen přihlížející ale i aktéry k zamyšlení. Satira a schopnost sebereflexe jsou zároveň tou nejúčinnější hrází proti populismu, demagogii a a totalitě všeho druhu.
Šimon a Ondra, dva kluci z nedaleké Čkyně a Volyně, pořádají už 8. rokem festival Summer Punk Párty, který se koná na historické plovárně ve Volyni a sjíždí se na něj návštěvníci z celé republiky. Na dubnové PechaKucha night nám povypráví o začátcích festivalu a o tom, jak rostl z několika desítek návštěvníků až po dnešní návštěvy, které pravidelně lámou hranici 1000 lidí.
Bohdan Sláma / režisér
(1967) je český filmový režisér, scenárista, herec a pedagog Katedry režie pražské FAMU. Natočil 5 celovečerních filmů, které sklízejí úspěch mezi diváky i kritiky na českých a světových filmových festivalech. Je držitelem několika Českých lvů za režii a scénář. Žije na statku v jižních Čechách a vychovává pět synů, kterých se se ženou ujali.
Fimlografie: Divoké včely (2001), Radhošť (2002), Štěstí (2005),Venkovský učitel (2008),Čtyři slunce (2012), Život a doba soudce A. K. (2014),Kancelář Blaník (od roku 2014), Bába z ledu (2017), Krajina ve stínu (od 2019)
Dominika Švecová, MA, vystudovala filmovou režii na Edinburgh College of Art na Edinburgh University ve Skotsku. V současné době pracuje na svém doktorátu na Aberystwyth University ve Walesu. Je autorkou několika dokumentárních filmů. Snímek Iveta (2008) byl r. 2009 zařazen do prestižní sekce skotských krátkých filmů na Edinburském mezinárodním filmovém festivalu. Snímek Eduard’s Kinetic Island (Eduardův kinetický ostrov, 2009) je součástí permanentní expozice děl Eduarda Bersudského v galerii Šarmanka ve skotském Glasgow. Pro pořad České televize Cesty víry rozšířila režisérka svůj absolventský dokumentární film z univerzity v Edinburku Vocation (Poslání, 2011) na 26 minut. Vysílal se v ČT červnu 2013. V letech 2013-2015 natočila Dominika Švecová pro pořad České televize Cesty víry dvoudílný časosběrný dokumentární film Pouť důvěry. Pro Český rozhlas 3 – Vltava vytvořila Dominika Švecová radiodokument Každý košík má svůj příběh (Every Basket has a Story, 2012), který reprezentoval ČRo na mezinárodní přehlídce radiodokumentů International Feature Conference v norském Bergenu v květnu 2013 a na pražském mezinárodním festivalu Prix Bohemia.
Často a ráda cestuje po ČR i zahraničí, mezi vzdálenější země, které navštívila, patří Čína, Rusko, Indie, Austrálie, Omán a Jihoafrická republika.
Patrik Proško / sochař, vizuální umělec, cestovatel
Rozkročen mezi realitami se pro něj okolní prostor stává sochařským materiálem i malířským plátnem. Jeho práce je nejčastěji založená na jistém druhu optické iluze nebo vizuální manipulace, která má schopnost mystifikovat svět kterým prochází a redefinovat objektivně známé na nově viděné. Za použití konceptuálních principů zviditelňuje umění v „surovém stavu“ a poukazuje tak na to, že se může nacházet všude kolem nás. Záleží však na úhlu pohledu stejně tak, jako na všechny věci okolo nás. Filosoficky vychází z premisy, že pomíjivost je trvalá hodnota a tak žádný z jeho zrealizovaných projektů již neexistuje. Všechny jeho realizace v přírodě jsou neinvazivní, používá při nich biologicky odbouratelnou barvu s ekologickým certfikátem nezávadnosti, která v krátké době oprší nebo vyhnije. Za použití jiných materiálů dané místo vždy uklidí do původního stavu.
Na svých cestách urazil v úplné samotě již přes pětatřicet tisíc kilometrů napříč Evropou a jihovýchodní Asií a vytvořil přes padesát velkoformátových uměleckých realizací na neobvyklých místech v krajině sedmnácti států. Malby na opuštěných strojích ve francouzských Pyrenejích a španělské Andalusii, nejnebezpečnější malba na tající ledovec Svartisen v Norsku a jedna z největších realizací vůbec – třicetimetrová skalní malba na nejsevernějším výběžku pevninské Evropy Nordkapp-Knivskjellodden. Také místně specifické instalace v Ha Long Bay ve Vietnamu, v neprostupné džungli Laosu, na jílovitých pláních v Kambodži, nebo odlehlých místech Bengálského zálivu v Myanmaru – to jsou jen některé z realizací, ve kterých Patrik Proško rozvíjí svůj dlouhodobý koncept „Intermundia“, ve kterém vizuálně mapuje poznávání míst, které se nachází v meziprostoru námi ohraničených světů a za hranicemi tradičního vnímání pojmů. A to jak teritoriálních, tak i uměleckých či mentálních. Realita je svým způsobem jen mnohovrstevnatá opona, kterou je možné poodhalit i tím, jak se k ní budeme vztahovat. Pro Patrika Proška jsou jeho intervence především typem vztahování se k okolnímu světu, které napomáhají k jeho pochopení vizualizací některých jeho skrytých částí.
Grafický design na Institutu digitálních médií (2007, rocni kurz)
Rodačka z Jindřichova Hradce. Vystudovala 3.lékařskou fakultu UK a momentálně pracuje jako psychiatrička a psychoterapeutka v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Ve své práci se mimo jiné snaží věnovat i krizové intervenci a psychoterapii. Pracuje také s lidmi různých kultur a národností, což ji samotnou obohacuje a učí hledat nové úhly pohledu. Je dobrovolnicí v projektu Terapie příchozích Inbáze z.s. Dlouhodobě ji kromě vlastní práce zajímá rozvojová problematika a možnost smysluplné pomoci, která dává naději na lepší život dětem i dospělým v tzv. zemích třetího světa, ale zároveň umožňuje i nám Evropanům zamyslet se nad příčinami extrémní chudoby a žít možná trochu ohleduplnějším životem. I proto je členkou o.p.s. Wontanara zabývající se adopcemi na dálku a vzdělávacími projekty v Guineji. V této západoafrické zemi pobývala i jako dobrovolnice a dlouhodobě pomáhá šířit povědomí o této problematice. Často o svých cestách a dobrovolnictví pořádá besedy v různých místech České republiky a obecněji o cestování a svých zkušenostech ze zahraničí mluví i na vlnách regionálního Rádia Česká Kanada. V zahraničí kromě dobrovolnických projektů absolvovala také studijní stáže v Egyptě a Libanonu. Je členkou českých i zahraničních odborných společností . V poslední době je aktivní i v psychoterapeutické sekci a sekci pro transkulturní psychiatrii Světové psychiatrické asociace. Přednášela a přispívala na konferencích v rámci svého oboru v ČR, ale i v Rakousku, Itálii, USA, Mexiku a Íránu.
Ve volném čase ráda čte, cestuje, navštěvuje kulturní akce a píše reportáže a články na aktuální témata. Snaží se sledovat dění kolem sebe a alespoň trochu se aktivně angažovat, pokud jí to čas dovolí.