PKN vol #5

..…je to tak, pečeme 5. vydání strakonické Pecha Kucha Night. Večer plný inspirativních osobností proběhne 11.května v úžasném prostoru známém jako bývalá Mototechna ve Volyni, původně Minibergerova továrna – tu původně založil mistr koželužský Jáchym Miniberger (1813-1881)

událost na facebook

Čekají nás tři výstavy, promítání a koncert. Večer proběhne ve spolupráci s Volyně V Dolyně a Městským muzeem Volyně.

zůstaňte nalazeni*

Pellwood / Ivan a Vojtěch Pelíškovi

„Firmu PELLWOOD jsem založil v roce 1990. Výrobou bubenických paliček se zabývám od roku 1969, kdy mi bylo 15 let. Bydleli jsme v domě, kde žil i pan profesor Krčma, hráč na bicí nástroje v symfonickém orchestru města Prahy.

Ten se stal záhy mým prvním učitelem na bubny. Protože jsem se v té době začal učit i uměleckým truhlářem, požádal mě, abych mu prodloužil jeho oblíbené paličky. Paličky byly z ebenu a on je používal už asi 10 let! Povedlo se mi to a pak mě napadlo, udělat si paličky také pro sebe. Za minulého režimu se tady totiž prodávaly jen asi dva modely a ty byly hrozné. Na verandě jsem si udělal soustruh, motor byl z pračky a ostatní části dřevěné. Opravdový soustruh jsem vlastně předtím neviděl, ale přesto to celkem fungovalo.

Už asi za rok mi přátelé mé matky z Anglie poslali skvělou věc – vrtačku Black&Decker kombinovanou se soustruhem a malou cirkulárkou. Byla to nádhera. V dílně kde jsem se učil, jsem objevil habrová polena – topilo se s nimi. Sem tam jsem ukořistil nějaký eben nebo palisandr, z kterého jsme vyráběli parkety na Pražský Hrad. Paličky jsem dělal pro sebe a pro další kluky, kteří chodili na bubny k mému učiteli.

Moje první větší zakázka byla pro Českou Filharmonii. Dostal jsem od nich ohromně těžké červené dřevo, ani nevěděli, jak se jmenuje. Dělal jsem z něj paličky podle jejich vzorů – a bylo to dost dobře zaplacené! Povrchovou úpravu jsem prováděl šelakovou politurou a protože jsem používal ruční soustruh, muselo se neustále měřit a výroba jedné paličky trvala čtvrt až půl hodiny.

Po sametové revoluci v Československu jsme téměř okamžitě zahájili profesionální výrobu s 15 druhy habrových paliček. V současné době vyrábíme 33 druhů paliček a metliček a používáme 2 druhy dřeva. Paličky vyvážíme do 29 států.

Do výroby vkládáme všechny zkušenosti, které jsem získal jako umělecký truhlář a od roku 1977 jako profesionální bubeník v různých kapelách. Protože s vlastními paličkami i hraji, testuji kvalitu jako první sám na sobě.“

Ivan Pelíšek

www.pellwood.cz


LETS – BuďSob / František Vávra

BUĎ SOBěstačný v jižních Čechách. V BuďSobu si klademe za cíl propojovat lidi s úctou k morálním hodnotám pro posilování soudržnosti a soběstačnosti lokality kde žijí. Obory působnosti BuďSobáků jsou pestré, každý přináší to své, každý může být užitečný pro ostatní jinak: výrobkem, umem nebo svým časem a přispívá tím k soběstačnosti místní skupiny. Pro zprostředkování směny používáme nepeněžní systém místního výměnného obchodu.

https://budsob.cz/

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10805121298-gejzir/216562235000024/obsah/517136-budsob


Michal Hořejší (1983)

Člen oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, kde se věnuje především problematice středověkých a raně novověkých snářů a podílí se na tvorbě Elektronického slovníku staré češtiny. V rámci svého doktorského studia v Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK se zabývá analýzou diskurzu o Národním parku Šumava. Spolu s M. Mocňákem připravil veřejně přístupný anotovaný korpus mediálních textů o Šumavě (http://sumava-corpus.narra.eu). Dostal se tak k beletrii Karla Klostermanna, autora, jehož dílo dlouhodobě plní úlohu garanta kolektivní paměti, zdroje obrazu takzvané původní či bývalé Šumavy. O Klostermannově díle publikoval několik článků a připravil edici jeho nejstarších povídek s titulem Velebnost, melancholie, hrůza.

https://vltava.rozhlas.cz/michal-horejsi-lingvista-a-karel-klostermann-spisovatel-5016762


Petr Beneš (1999)
Student strakonické průmyslové školy, bubeník (One Hour Later) a fotograf. Fotografii se věnuje už 8 let.  Značná tvorba jeho fotografií jsou portréty. Po škole má v plánu se nadále věnovat fotografii a rozšířit své dovednosti na Akademii Miroslava Ondříčka v Písku.  Ve svém zbývajícím čase restauruje stará auta.


1954 Volyně, herec, autor a publicista. Studoval strakonické gymnázium a posléze kybernetiku, po vyloučení pracoval do roku 1989 v nejrůznějších profesích (od vykládání vagónů po vrchního číšníka v luxusním hotelu). Divadlu se věnuje od roku 1968. Byl u zrodu i úspěchů amatérského souboru STUDIO Volyně. Po listopadu 1989 se stal profesionálním hercem i autorem textů prozaickýchpoetických a dramatických. Působil v kolínském divadle  a divadle Šumperk. V roce 2008 se vrátil do rodné Volyně a v současnosti je na volné noze. Od roku 2012 se angažuje v iniciativě ProtiAlt. Přes tři desítky rolí ztvárnil před kamerou (Slunce, seno,… Báthory, Kameňák, Micimutr, Ordinace, Kriminálka AndělKriminálka Staré MěstoDoktoři z PočátkůOhnivý kuře, Policie Modrava, První republika) Je autorem několika dramatických titulů, včetně jevištní adaptace úspěšného Hotelu Modrá Hvězda,písňových textů, poémy Sedmé peklo a knížky pohádek Šmajdovinky. Pro média tištěná i internetová psal od roku 1990 reportáže, články, rozhovory a fejetony a publikoval fotografie, grafiku a kreslené vtipy. Od roku 1994 byl redaktorem a v letech 1996-2008 šéfredaktorem Novin z divadla. Do roku 2011 redigoval v Pozitivních novinách rubriku poezie. Články, verše, překlady, fotografie a kresby publikuje také na svém blogu.

„Na tomhle projektu jsem začal pracovat právě zde ve Volyni, kdysi minulém tisíciletí, když jsem ještě vůbec netušil, že vlastně jde o projekt. A protože po víc než šesti desetiletích mi už přidělený termín projektu možná pomalu vypršel, snad není příliš od věci ani tahle dílčí uzávěrka. Projekt by měl rozličným tvorům, převážně druhu homo, zvávaného někdy žertem i sapiens, v optimálním případě pozvednout koutky úst či přinést trochu potěchy. Dalším průběžným dílčím výstupem by pak mohla být, jestli dožiji, i knížečka rozličných obrázkových i veršovaných čmáranic a pokusů o fotografie, a protože spolupráci na její výtvarné a grafické složce předběžně přislíbili Lukáš Černý (syn soupečakučnice Jindřišky Černé) a Karina Černá Sojková, s tiskem v Tiskárně Černý, Černá v Pošumaví, vcelku logicky projekt nese název „Nevidím to černě“.

https://vladimirt-gottwald.blog.idnes.cz/


Miroslav Růžička

Narozen 8.1.1987

Pocházím ze Čkyně, momentálně bydlím pátým rokem v Českých Budějovicích, kam jsem se přestěhoval po studiu

Jsem absolventem písecké filmovky (obor výtvarné zpracování animovaného filmu), v současnosti jsem studentem navazujícího studia tamtéž

Pracuji jako kurátor grafiky a vedoucí oddělení prezentace sbírek Alšovy jihočeské galerie

Zároveň si občas přivydělávám tvorbou ilustrací a spolupracuji s Jihočeským divadlem jako výtvarník

Zajímám se o kresbu, malbu, technologické postupy v grafice a tvorbu loutek. Většinu těchto činností dělám ve svém volnu pro vlastní potěšení a relaxaci. Největší inspiraci čerpám z přírody, kde hledám nejrůznější materiály a tvary. Dalším důležitým zdrojem mých nápadů je hudba, kterou osobně považuji za nejzásadnější umělecký projev, neboť je uměním okamžiku a nedovenu si bez ní svou práci představit

Co se týče animace, tak k té se postupně vracím díky studiu, zaznamenávám zde jistý tvůrčí posun od jednoduchých grotesek a situační komedie k experimentální animaci a nenarativním formám sdělení

Ve svém depozitáři v galerii, kde spravuji přibližně 14 000 grafických listů a kreseb, mne nejvíce zajímá meziválečné umění a tvorba současných autorů. Doufejme, že brzy budete moci navštívit výstavu, která objeví další zajímavé souvislosti této bohaté sbírky.


RADĚJI ZEŠÍLET V DIVOČINĚ / Aleš Palán

Jaký je v dnešním Česku život mimo civilizaci? Radikálnost, s níž hrdinové knihy sledují své cíle, může být zvláště pro městské hledače optimálního duchovního směru pozoruhodná. Místo abstraktního vzývání přírodních principů se v osmi rozhovorech ukazuje skutečný a značně obtížný život na pokraji divočiny.

Aleš Palán (1965) je spisovatel a publicista. V Brně nedokončil studium pedagogické fakulty, několik let se pak toulal po Československu. Je jedním ze signatářů Charty 77. V druhé polovině osmdesátých let (i na začátku let devadesátých) pracoval jako noční hlídač, figurant a kopáč. Od roku 1993 se věnuje žurnalistice (Lidové novinyČeská televize, TV Nova, Katolický týdeník, Hospodářské noviny, Host, …) Vedl kurzy tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého a Vysoké škole kreativní komunikace. Za román Ratajský les a knihu rozhovorů Být dlužen za duši byl nominován na Magnesii Literu. Za průvodce brněnským Bronxem Brnox toto ocenění získal. Za knihu rozhovorů Kdo chodí tmami dostal výroční cenu Českého literárního fondu, Jeho rozhovory s Vítem Tajovským, bratry Reynkovými a s Ludvíkem Armbrusterem obsadily první místo v anketě Dobrá kniha Katolického týdeníku. Od února 2018 je ředitelem nakladatelství Kalich. Letos mu v nakladatelství Prostor vyšla kniha rozhovorů se šumavskými poustevníky Raději zešílet v divočině doprovázená fotografiemi Jana Šibíka, tuto knihu také na páté PKNST představí.

 

http://www.iliteratura.cz/Clanek/39599/palan-ales-sibik-jan-radeji-zesilet-v-divocine


Jindřiška Černá / Krásy Šumavy, Stanislav Lacina
Náhoda po devadesáti letech. Příběh o propojení souboru diapozitivů ze sbírky volyňského muzea a rukopisu přednášky jednoho ze zakládajících členů KČT ve Volyni Stanislava Laciny.
Krásy Šumavy, turisticko-propagační přednáška se světelnými obrazy z pera Stanislava Laciny (1878-1955) v tiskové i audiovizuální verzi. Autentický text, unikátní snímky Šumavy a Pošumaví, mimořádné aktivity a zapálenost členů Klubu českých turistů ve Volyni v dobách první republiky. Díky mnoha obětavým lidem, kteří se na projektu nezištně podíleli můžete obdivovat nejen úžasné snímky staré Šumavy, ale rovněž zažít atmosféru prvních let po vzniku samostatného Československa – upřímné turistické nadšení a vlastenectví v nejryzejším slova smyslu.


Jakub Pubal / architekt a emocionální cyklista

Volyňský rodák a architekt, který si letos na začátku roku se svojí přítelkyní založil vlastní ateliér Mydva architekti. Zároveň emocionální cyklista, který nám představí akci „Dirt Park Volyně“ (od roku 2004) a budějovický projekt Recyklo (jež má však přesah i do Volyně).

„Recyklo je spolek, díky kterému v Českých Budějovicích stavíme ze starých kola nová, pořádáme městské závody a koncerty. Městskou cyklistiku nazýváme odborněji: cyklistika emocionální, ve sportu hledáme přátelskou zábavu, namísto špičkových výkonů a kvalitní hudbu posloucháme raději naživo, než doma z televize.“

www.mydvaarchitekti.cz



večer završí koncert nejrozjetěšího brassbandu Tygroo

Nemáte odvoz?

Využijte mimořádnou linku ze Strakonic do Volyně a zpět.

rezervujte na: pechakucha.strakonice@gmail.com