PKN vol #12

Matěj Diviš je bubeník, multiinstrumentalista studující na Akademii múzických umění v Praze.

Mezi jeho nástroj nepatří jen klasická bicí souprava, ale zabývá se také hrou na melodické bicí nástroje, jako je třeba vibrafon, marimba, anebo etnické nástroje z Indonésie.

Matěje můžete slyšet na sólových koncertech převážně s repertoárem moderní vážné hudby a dále pak v kapelách Výborné Trio, Znitra, Karelll, Michael Foret Band a Botox.

František Šesták, nar. 5. ledna 1941 v Plzni. Dětství prožil v Myslívě okres Klatovy a v Sedlici u Blatné, kam se rodiče v roce 1952 přestěhovali. Jedenáctiletou střední školu v Blatné ukončil maturitou v r. 1957. Protože nedostal doporučení ke studiu na vysoké škole, pokračoval ve dvouletém nástavbovém studiu při Hospodářské škole v Klatovech, obor finance a úvěr – druhá maturita v roce 1959. Po návratu z vojenské základní služby byl zaměstnán v TESLE Blatná. Je ženatý, žije v Blatné. Manželka Marie i dcera Marcela jsou jeho celoživotními oporami. Ovládá hru na několik hudebních nástrojů. Jako aktivní hudebník skončil až po sedmdesátce. Od mládí provozuje různé sporty, především cyklistiku. Úspěšně závodil ještě v seniorských kategoriích. Po roce 1990 se začal intenzivně věnovat cyklistickým expedicím. O těch nejvýznamnějších vlastním nákladem vydal a vyprodal knihy „Z Čech až na konec světa – svatojakubskou cestou na mys Finsterre“ 1. i 2. vydání, „Na kole napříč Amerikou – 29 dnů po ROUTE 66,“ „Na kole do Evropského parlamentu,“ a „Od Baltu k Jadranu po trase bývalé železné opony.“ Aby alespoň symbolicky ocenil nezištnou pomoc na cestách od úplně neznámých lidí, část výtěžku z prodeje knih věnoval na podporu vzdělávání dětí v rozvojových zemích v rámci projektu „Adopce na dálku“ a na léčení dětí s onkologickým onemocněním v projektu „Na kole dětem“

Je zván na přednášky, do pořadů rozhlasu a televize na regionálního i celostátního vysílání. Se svým velkým kamarádem a spolujezdcem Františkem Hejtmánkem obdrželi „Čestné uznání ministra kultury ČR“ za cestu po stopách poselstva krále Jiřího z Poděbrad. Je držitelem „Výroční ceny České asociace ROUTE 66 za rok 2007“ a držitelem titulu „Významný rodák roku 2009.“ Od cestování, aktivního způsobu života a pozitivního pohledu na svět ho neodradil ani těžký úraz, který utrpěl jako spolujezdec při autonehodě.

Jan Jirovec (31. 5. 1976 v Praze) je malíř a sochař na volné noze. Žije a tvoří v Praze, příležitostně také ve Tchořovicích u Blatné, kde vyrůstal. Po absolvování Akademie výtvarných umění kombinuje volnou tvorbu se zakázkovou činností. Své dovednosti uplatňuje v mnoha oblastech kreativního průmyslu. Od zakázek pro soukromé investory až po práce na velkých filmových projektech, jako např. Letopisy Narnie, Vetřelec vs. Predátor, Blade aj. V posledních třech letech intenzivně spolupracuje s Národním muzeem v Praze, pro jehož nově připravovanou expozici paleontologie vyrábí naturalistické modely prehistorických živočichů.

Svou volnou tvorbu staví na vizuální metafoře a snaze uchopit aktuální realitu v archetypální, obecné a nadčasové rovině. Je programově eklektický, sochu a malbu často vzájemně propojuje a doplňuje ready made objekty. Tradiční média v jeho ateliéru mutují a vytváří bizarní, dekadentní, nekonformní realitu.

Průběžně vystavuje na společných či samostatných výstavách v Čechách, příležitostně i v zahraničí. Jeho práce byly k vidění na společných výstavách Pragovky Art District, v alternativním galerijním prostoru Berlínskej model, nebo např. letos na společné výstavě s Radoslavem Valešem v galerii U Prstenu.

Narozen v roce 1953. Vyrůstal v Blatné, kde chodil do základní devítileté školy; v letech 1968 – 1972 pak dojížděl do strakonického gymnázia. Po maturitě nastoupil na přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde vystudoval ekonomickou a sociální geografii (1972 – 1977). Geografii se věnoval i v následujících letech jako doktorant na přírodovědecké fakultě a posléze v Geografickém ústavu ČSAV (1982 – 1992). Počátkem 90. let minulého století zároveň pracoval po boku Josefa Vavrouška na Federálním výboru pro životní prostředí a byl členem československé delegace na “Summitu Země” (Konference OSN o životním prostředí a rozvoji, Rio de Janeiro, červen 1992).

V roce 1994 nastoupil na Ministerstvo zahraničních věcí ČR, kde se věnoval především mezinárodním organizacím. Z pozice ředitele odboru OSN byl v roce 1999 vyslán do New Yorku jako zástupce stálého představitele ČR při OSN; zde působil do léta 2003, mimo jiné jako člen Komise OSN pro udržitelný rozvoj a přípravného výboru Světového summitu udržitelného rozvoje v Johannesburgu (2002). V dalších letech střídal pozice na ministerstvu zahraničí (ředitel odboru OSN v letech 2004 – 2007, ředitel odboru EU v letech 2011 – 2015) a diplomatické funkce na zastupitelských úřadech (velvyslanec ČR ve Švédsku v letech 2007 – 2011; velvyslanec a stálý představitel ČR při OSN v Ženevě v letech 2015 – 2019).

Je čerstvý důchodce (od července 2020), přednáší na přírodovědecké fakultě UK a programově spolupracuje například s Forem 2000. Zároveň opravuje “rodný” dům v Blatné, kde chce trávit jako blatenský patriot co nejvíce času a věnovat se svým zálibám, mezi něž patří cyklistika, historie, hudba – a samozřejmě regionalistika. V Blatné se také příležitostně zapojuje do kulturního dění. S manželkou Danou má dvě dcery a tři vnoučata.

Jeho první práce v restaurační kuchyni byla prázdninová brigáda ve 14 letech jako kráječ cibule. Jako kuchař na plný úvazek pracuje od roku 2010. Za své největší úspěchy považuje 42 hodin práce bez spánku, dvě zdravé děti a milující partnerka. Má rád českou kuchyni a české suroviny, ale nechá se ovlivnit celou Evropou. Nechce dělat a nedělá to, co velká část tradičních českých strávníků očekává a na co jsou tzv. “všichni zvyklí”. V roce 2014 na své cestě po Indii nasál tamní kuchyni a jak sám říká: ‚‚Jejich kuchyně se mi vryla pod kůži a čas od času se nechám vůní Indie rád unášet“. Od podzimu 2019 pracuje v kuchyni Kulturní kavárna Železářství U Šulců.

Kamila Berndorffová je fotografkou na volné noze. Pochází z Blatné z rodiny amatérského fotografa a historičky umění. Fotografuje od dětství. Po absolvování gymnázia ve Strakonicích studovala fotografii v Praze u ing. Vláška.

Od roku 1998 tráví zimu fotografováním v Indii. Dokumentuje i život v jiných částech světa. (Sýrie, Egypt, Jordánsko, Omán, Spojené arabské emiráty, Izrael, Palestina, Brazílie, Kambodža, Nepál, Japonsko…)

Je spoluautorkou projektu Můj nový život, který podporuje onkologicky nemocné děti. Za sebou má řadu samostatných výstav v různých galeriích, včetně výstavy na Staroměstské radnici v Praze, v Tokiu, Yokohamě, Budapešti, Tel Avivu… Je „dvorní fotografkou“ world music festivalu Folkové prázdniny v Naměšti nad Oslavou. Pravidelně jsou její práce vybírány do výstavní kolekce Czech press photo (oceněna 2007 a 2009). Publikovala články a fotografie v časopisech Lidé a země a Země světa. Organizuje Blatenský fotofestival.

Ing. arch. Šimon Vojtík, Ph.D. (1979, Praha)

Autorizovaný architekt a urbanista, věnující se zejména městskému veřejnému prostoru. V roce 2005 absolvoval Fakultu architektury ČVUT v Praze, kde později asistoval v ateliéru předního českého urbanisty Jana Sedláka a dokončil postgraduální studium v oboru Urbanismus a územní plánování.

Od roku 2013 vede spolu s architektem Michalem Petrem ateliér ARCHUM architekti, který získal již několik ocenění v architektonicko-urbanistických soutěžích a se studií revitalizace říčky Botiče obdržel nominaci na titul Urbanistický projekt roku 2019. Ateliér v současné době zpracovává územní plány a studie pro celou řadu měst a obcí po celé ČR.

Šimon Vojtík se posledních 7 let profesně věnuje také městu Blatné. Nejdříve na základě prvního místa v ideové urbanistické soutěži zpracoval s kolegy nový územní plán a od roku 2018 zde působí jako městský architekt.

Milan Říský

*1988

Jako fotograf a redaktor prošel časopisy Rock & Pop a Rock’n’All, šest let působil na pozici webeditora, redaktora a fotografa v Plzeňském deníku. V současnosti jej můžete potkávat na akcích Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje, kde pracuje v PR oddělení nebo číst jeho recenze a sledovat fotografie v hudebním časopise Fakker. 

Dlouhodobě spolupracuje s plzeňským hudebním klubem Divadlo pod lampou, jako doposud jediný Čech bude již čtvrtým rokem oficiálním fotografem prestižního festivalu Rock im Park v německém Norimberku. Se svým fotoaparátem také doprovázel na turné Daniela Landu a spolupracoval s dalšími tuzemskými hudebníky a festivaly.

Od roku 2019 pravidelně pořádá po celé České republice komentované fotoreportáže z uzavřené zóny kolem černobylské elektrárny, kam se vypravil fotit.

Jan Cina (1988) je herec, dabér, moderátor, zpěvák a tanečník. Narodil se v Praze, ale jeho maminka pochází z Blatné a zde trávil i svoje dětství u babičky.

Již v mateřské škole se u něj začal objevovat herecký talent, čímž bavil své spolužáky. Protože jeho rodiče byli amatérští divadelní herci, hned od začátku jej v tomto směru podporovali.

Vystudoval hudebně-dramatický obor na Pražské konzervatoři a poté absolvoval katedru alternativního a loutkového divadla na DAMU pod vedením režisérského dua SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský). Před kamerou se poprvé objevil ve filmu Zdeňka Tyce Smradi (2002). Poté následovala práce zejména pro televizi: Soukromé pasti, Ordinace v růžové zahradě 2, První krok, Terapie, O mé rodině a jiných mrtvolách, Semestr, Já, Mattoni, Svět pod hlavou, Pustina, Lynč, Dáma a král. Moderoval pořad pro děti Planeta YÓ, účinkoval v zábavném pořadu Tvoje tvář má známý hlas, jehož druhou řadu vyhrál. Ve filmu se objevil v dramatu Místa a Národní třída, v pohádce Čertí brko.

Je hercem na volné noze. Za ztvárnění role Špindíry v muzikálu Quasimodo ho porota Thálie vybrala do širší nominace za nejlepší výkon v kategorii Opereta a muzikál. Na divadle jste jej mohli vidět: v Divadle Kalich (muzikál Mauglí, Podivný případ se psem), A studiu Rubín (Přirození, Moje malá úchylka), Divadle Hybernia (Přízrak Londýna) divadle Studio DVA (Malý princ, Šíleně smutná princezna). Dabuje, moderuje, zpívá a působí také v hudební revuální kapele Olats Otesoc.